!VAROVÁNÍ! Po přečtení tohoto článku už svět kolem vás nikdy nebude jako dřív.

Rozhlédněte se kolem sebe. Vidíte spoustu obličejů? Ne? Přečtěte si tento článek, proklikejte všechny odkazy a rozhlédněte se znovu…

Faces in places je internetový fenomén, který spočívá v hledání obličejů v každodenním světě. Ač se to na první pohled nezdá, spousta neživých objektů kolem nás má tváře – ať už jsou to domy, stromy, elektrické spotřebiče, jiné vybavení domácnosti nebo třeba zelenina. A právě na fotky takovýchto nezáměrných šklebů, které na nás vrhají všemožné věci okolo nás, se specializuje blog Faces in places, který stál v roce 2006 u zrodu tohoto fenoménu a už několik let je velkým hitem mezi internetovou populací.

Nové fotky se na blogu objevují tempem jedna za den a vybírány jsou z příspěvků ve skupině Faces in Places na Flickru, kam může svou fotku přidat kdokoliv. Jelikož je tam fotek mnohem víc, než se stíhá na blogu objevit, vybírány jsou samozřejmě jen ty nejlepší a to ještě se zpožděním (právě teď na blog přibývají fotky přidané do skupiny přibližně v květnu).

I já mám nějaká ta svá želízka v ohni, tak napjatě čekám, zda to někdy nedotáhnou až na blog, ale zatím je na ně brzy.

Autorce blogu, Jody Smith, vyšla minulý rok i kniha Faces in Places, která obsahuje kompilaci nejlepších fotografií tváří na nečekaných místech od nejrůznějších autorů, kteří svými fotkami v průběhu let přispívali do Faces in Places.

Já a Faces in Places

Je tomu přibližně půl roku, co znám Faces in Places, a téměř okamžitě jsem začala nacházet obličeje na nejrůznějších místech. A nejen já. Stihla jsem nakazit i část svého okolí. Jen v našem bytě jsme našli hned několik věcí, které na nás úplně očividně zíraly. Sdružují se převážně v koupelně a okolí.

A protože nás „oživlé“ věci začaly bavit a zrovna jsme v koupelně vyráběli periodickou tabulku prvků, zneužili jsme zbývající barvu a některým vypínačům k životu trochu pomohli. Do Faces in Places jsem je ovšem poslat nemohla, protože FiP se zaměřuje pouze na náhodně objevené obličeje a záměrně vytvořené nemají šanci. Stejně nám ale dělají radost.

____

No a když opustíme hranice našeho bytu, svět je plný všemožně se tvářících věcí. Jeden z našich nejsympatičtějších úlovků je tenhle měřič z Baťova muzea ve Zlíně:

Hledání Faces in Places o fous změnilo můj pohled na svět. Není to žádná výrazná změna, ale přece jen je to znát. Sice mám pocit, že na mě pořád něco kouká, ale svět je teď jaksi veselejší.

Pokud jste dočetli a doklikali až sem, obávám se, že už jste také nakaženi. Jste v tom s námi, užijte si to!

Po delší době jsem se zas dostala do styku s českým dabingem anime. Vyvázla jsem z onoho setkání ve zdraví, ale o svůj zážitek se musím podělit.

Dabing anime je jev, který je v našich zeměpisných šířkách stále častější a budeme si na něj muset zvykat, ať chceme nebo nechceme. O co by se nám ale zvykalo snadněji, kdyby nebyl takový, jaký v současnosti je.

Nejsem žádný odpůrce dabingu jako takového. Mám-li možnost, pustím si film nebo seriál téměř vždy radši v originále, kvalitní dabing ovšem ocenit dokážu. Dokážu si jeho sledování dokonce i užít. Bohužel se ale také dokážu pohoršit nad dabingem nekvalitním, zcestným překladem nebo nevhodným výběrem dabérů.

V následujícím článku najdete můj osobní názor na dabing anime seriálů vysílaných na Animaxu. Přestože nadávání na český dabing je samo o sobě dost vděčné a oblíbené téma, nepůjde o pouhý výlev, jak je to všechno špatně. Budu se snažit podívat na věc z více úhlů,  úplně pochvalně z toho ale taky bohužel nevyjde.

Animax je nástupcem televizní stanice A+, prvního kanálu u nás, který se specializoval pouze na anime, které tam běželo zásadně s titulky. Už za časů A+ docházelo k chybám. Občas se stávalo, že v titulcích nefungovala diakritika, byly špatně přeložené nebo nebyly vůbec. Čas od času se vysílal špatný díl, jindy zase správný díl, zato pouze s maďarským dabingem atd. Chyb ale postupně ubývalo. Když stanici převzala společnost Sony Pictures Television International a znovurozjela pod názvem ANIMAX, chyb ubývalo dále (ovšem ve věcech už dříve pokažených ke změnám k lepšímu nedošlo). Postupem času ale téměř všechny nové seriály začal Animax uvádět v dabované verzi. Mnohé zaryté japanofily to rozhořčilo a pohoršilo, jiné (mladší a neovlivněné) diváky to zas naopak mohlo potěšit a udělat pro ně anime přístupnější.

Tento článek se nebude zabývat tím, zda je dobré anime dabovat nebo ne. O tom už proběhlo desítky diskusí a stejně nikam nevedly. Pokusím se soustředit pouze na to, jak na mě český dabing anime a jeho konkrétní provedení působí. Zaměřím se pouze na seriály vysílané na Animaxu. (O MIDO filmu a dalších znehodnocevatelích distributorech třeba zas někdy příště.)

Já sama z dabovaných anime viděla FMA, Death Note, část Honey and Clover, část Gankutsuou a část Nodame Cantabile. Své hodnocení zakládám na zážitcích ze sledování právě těchto seriálů v českém dabingu. (Nejpopulárnější a nejdiskutovanější série Bleach a Naruto jsem neviděla ani v jedné verzi, takže těch se moje hodnocení netýká.)

Co na Animaxu oceňuji

Zkusím začít pozitivně – několika body, za které má Animax ode mě palce nahoru :)

• Jeho samotná existence

Stále jde o jediný TV kanál v ČR , který je zaměřený pouze na anime, což je potřeba si uvědomit a ocenit.

• Výběr titulů

Oceňuji i výběr vysílaných seriálů. Kromě všeobecně uznávaných kvalitních děl, jako je třeba Hellsing nebo Trigun, mám radost, že se na obrazovkách objevují i moje osobní srdcové záležitosti – Death Note, Lovely Complex a Nodame Cantabile patří na špičku mého žebříčku.

Těší mě, že se u nás vysílají, ovšem na druhou stranu s tím přichází také fakt, že musím přihlížet tomu, jak jsou mé oblíbené seriály často překladem a dabingem v jistých aspektech znehodnocovány, což mě samozřejmě mrzí. Kdyby šlo o nějaké neznámé „tohle nám Japonci prodali nejlevnějš“, asi bych to tolik neřešila.

• Dabing na profesionální úrovni

Pokud se vám nelíbí na tomto místě slovo profesionální, nahraďte si ho výrazem „rozhodně méně odfláknutý než u anime u konkurence“. Dabing na Animaxu sice třeba úplně nesedí, ale aspoň na něm pracovali skuteční herci a člověk u sledování nemá pocit, že to celé namluvili dva technici, co u toho zrovna seděli, Franta, co šel zrovna okolo, a Mařka, která se by se jinak nudila na recepci. Zásadní problém však vidím v tom, že tito kvalitní herci dabují v anime zpravidla zcela nevhodné postavy.

Je běžné, že český dabing je sám o sobě kvalitou zcela v pořádku a pokud neznáte originál, nepřijde vám na něm nic zvláštního. V případě, že původní verzi ovšem znáte, se občas nestačíte divit.

• Online player

Umožnění zhlédnutí celých epizod na webu je věc, za kterou Animax jednoznačně zaslouží ohromný respekt a pochvalu. Tímhle krokem mě velice příjemně překvapili.

Problémy a záporné stránky

Přesunu se teď k soupisu věcí, které mě na česky dabovaných anime na Animaxu naopak rozhodně netěší.

• Výběr herců

Jak už jsem zmínila v kladných bodech, herci jsou sice dobří, ale problém je evidentně v přiřazování rolí. Velmi často je k postavě vybrán prostě nevhodný hlas.  Je mi jasné, že japonským hláskům se ty české svou náturou prostě přiblížit nemůžou, ale stejně si myslím, že by si výběr herců zasloužil v tomto případě více pozornosti. Když desetiletého kluka (FMA) dabuje jen o něco mladší hlas než šedesátiletého starce (DN), něco prostě není v pořádku.

• Nerespektování atmosféry originálu

Opět tu platí, že v češtině anime nikdy nevyzní stejně jako v japonštině, ale v v českých animaxích verzích dochází často ke změnám, které nutné nebyly. Jde především o emoce v hlasech postav, které jsou nahrazeny úplně jinými (napřiklad znuděný génius Light Yagami, který v české verzi pronáší každou druhou větu s naprostým nadšením a zápalem, pokud se dobře pamatuji).

Jsou tady ovšem i jiné změny oproti originálu, nad kterými zůstává rozum stát. Jedna taková mě původně přiměla začít sepisovat tenhle článek. Náhodně jsem totiž zahlédla znělku „českého“ Lovely Complexu a nestačila jsem zírat. Změnu názvu na „Bezva dvojka“ jsem ještě ochotná pochopit. Důvody ke změně původní písničky za jinou random písničku ze soundtracku jsou mi ale záhadou. Zvláště pak, když jsou obě v japonštině. Jediné logické vysvětlení, o kterém spekulujeme, by bylo, že na původní song nejsou práva mimo Japonsko. Proč to ale nahradit zrovna něčím tak rozdílným, to mi hlava nebere.

Když už jsem u toho Lovely Complexu, napadá mě ještě jedna věc. Velká část kouzla toho anime spočívá v tom, že všechny postavy mluví kansaiským nářečím.  Z české verze jsem sice neviděla nic víc než onu znělku, ale stejně pochybuji, že by nechali nadabovat celé anime třeba Moraváky. Přesto by to ale bylo úžasné a pro mě určitě pádný důvod, proč se podívat i na české znění.

• Problémy se jmény

Pokud jde o japonská jména, ty jsou překládána a vyslovována celkem obstojně. Zádrhel ovšem nastává u jmen nejaponských, která si Japonci sice nějak vymyslí, ale vyslovují po svém. Když se pak „česká verze“ těchto jmen dělá na základě japonské výslovnosti, můžou vznikat nejrůznější divnosti. Tak například postava jménem Near (japonsky vyslovováno [ni-a]), která se pak v češtině jmenuje prostě Níja. Když ho pak někdo oslovuje, zní to, jako by se sháněl po Neovi z Matrixu :) Další slušný svinčík pak dokáže napáchat záměna písmenek L a R, která Japonci nerozlišují.

Nicméně se najdou i taková nejaponská jména, která jsou v japonské verzi vyslovována dokonce lépe než v té české. Například věhlasný evropský dirigent v Nodame Cantabile, který má krásné německé jméno Franz von Stresemann, se chudák v české verzi jmenuje [Stresmen]. Au.

Ještě bych se aspoň krátce zmínila o přechylování ženských jmen. Je to vždycky hlavně o zvyku. Mně osobně zní Misa Amanová a Kijomi Takadová dost hrůzně, ale byla bych to ochotná akceptovat, kdyby se přechylování dodržovalo všude, což se ale neděje. Koneckonců, kdyby se Nodame jmenovala Megumi Nodová, těžko by z toho zkrácením mohla vzniknout její přezdívka. Přišlo mi, že se ale jednotnost víceméně dodržuje aspoň v rámci jednotlivých seriálů, což je fajn.

• Chyby v překladu

Nad špatnými fanouškovskými překlady anime se dá mávnout rukou. Málokdo se nad tím už dnes pozastavuje. Pokud se ovšem něco takového přihodí u oficiálně vydaných titulů, je to už trochu jiný problém. Předpokládám, že tam jsou lidé za překlad placeni, tak by měli odvádět práci aspoň na nějaké úrovni. Dále předpokládám, že jde-li o profesionální překlad, měl by v procesu existovat člověk, který překlad kontroluje. Jsem příliš naivní? Nejspíš ano, protože takhle to evidentně nefunguje. Překlady se hemží anglikanismy, prapodivnými slovními obraty (viz „nemají žádné skrupule“ v záhlaví) a překlady, které vyloženě překrucují smysl. Pro příklad jeden citát z Nodame Cantabile:

ORIGINÁL: „Klavír mi šel vždycky hůř než housle, tak jsem se na vysokou zapsal právě na klavír. Ale tvrdě jsem zabral (bral jsem to vážně), takže jsem se během dvou let vypracoval na nejlepšího v ročníku. Proto možná začínám trochu polevovat.“

ČESKÝ DABING: „Nebyl jsem na housle tak dobrý jako na klavír. Proto jsem se na škole přihlásil právě do klavíru. A i ten jsem bral hrozně vážně. I když jsem skončil druhý nejlepší v ročníku, mám pocit, že to pořád není ono.“

Pokud jste dočetli až jsem, už jste určitě zvědaví i na nějakou demonstrační ukázku. Tady je – Zápisník smrti – 33. díl (Kijomi Takadová, Elle, Neo a „nedělají si žádné skrupule“ included)

Nebudu zde rozebírat možné důvody, které k současnému stavu vedou, nebo možnosti, co a jak by s tím šlo udělat. Do výroby dabingu nevidím, netuším, kolik na to má společnost Animax peněz, kdo je za to zodpovědný, jestli je hlavní zdroj chyb v Čechách nebo někde cestou a proč vlastně jsou věci tak, jak jsou. Můžu jen konstatovat, jaký výsledek vídáme na obrazovkách. A z něho tedy úplně nadšená nejsem. A co vy? Těším se na vaše názory a postřehy v komentářích.

*Random stuff, random stuff, tell me, have you had enough?*

Rozhodla jsem se věnovat na tomto blogu trochu více místa nejrůznějším internetovým fenoménům, jako jsou online komiksy nebo internetové seriály. Nějaké články na tohle téma by se tu už našly a dalších několik určitě ještě časem přibude. (Kdo mi k nim vymyslí výstižný tag, získá virtuální lízátko. Zatím se budete muset spokojit s „net_fenomény“). Dnes se podíváme na mou oblíbenou sérii hudebních parodií The Key of Awesome.

The Key of Awesome je internetový seriál vtipných hudebních klipů, který většině z vás nejspíš ani nemusím představovat. Jednotlivé epizody jsou převážně parodiemi na konkrétní videoklipy současných populárních „hvězd“, i když občas jde i o narážky na nějakou aktuální událost, internetový mem nebo film. Seriál běží na YouTube od roku 2009 a v současné době má na kontě 36 regulérních epizod (klipů) a 97 videí celkem (klipy společně se všemi behind the scenes – zde nazvanými „Behind the Awesome“ – a videoopdověďmi na divácké komentáře) .

Já sama jsem se o Key of Awesome poprvé doslechla tak před rokem, tuším od Taylor. Přestože jsem dost z parodovaných písniček (občas ani interpretů) neznala, pobavila jsem dost dobře, což se mi zas tak často u rádobyvtipných videí na internetu nestává. Když jsem si pak dohledala všechny originály, byla jsem naprosto fascinována. Od té doby Key of Awesome sleduji pravidelně a doporučila bych to i vám (v případě, že vám jejich humor sedne). Kromě toho, že se u něj dá skvěle pobavit, skýtá totiž taky parádní možnost, jak být in ve světě pop-music, aniž byste ji ve skutečnosti sledovali. Všichni, kdo stojí za řeč, jsou v Key of Awesome parodováni ^^

Než bych ale zdlouhavě vysvětlovala, o co přesně jde, radši vám nejprve předhodím několik ukázek.

Videa

Některé videoklipy Key of Awesome jsou lepší, jiné slabší. Najdou se ovšem i takové, které jsou naprosto kulervoucí. Na přehlídku několika z těch nejlepších (v mých očích) se můžete podívat právě teď.  Pro srovnání přikládám vždy i link na původní video, které je v klipu parodováno.

Lady gaga feat. Lord gaga – Bad Romance parody

~Bla bla bla hoo hoo he / Everybody look at me. / Random stuff, random stuff / Tell me have you had enough? ~

ORIGINAL: Lady Gaga – Bad Romance

Justin Bieber – Sleep on You

~ Let’s go to my dad’s car / and make the windows steam / I really hope that sounded cool / ‘cus I don’t know what it means ~

ORIGINÁL: Justin Bieber – One Less Lonely Girl

Owl City – ELECTRONIC WUSS

~ I asked the strongman in the sky / Why do donuts have to die? ~

ORIGINÁL: Owl City – Fireflies

Eminem – Not Afraid parody

~ I’m not afraid to throw a chair / it was from IKEA so I don’t care ~

ORIGINÁL: Eminem – Not Afraid

Adam Lambert Parody

~ When I hang around my house / I do it theatrically / Is somebody watching me? ~

ORIGINÁL: Adam Lambert – Whataya Want From Me

Další videa, co stojí za zmínku:

• Lady Gaga tf. Beyonce – Telephone Parody
• Justin Bieber ft. Lil Wayne – Bieber Fever!
• TWILIGHT SUCKS! Emo Vampire Song
• Ke$ha – Glitter Puke

Kdo to má na svědomí?

Ústřední osobností celého Key of Awesome je Mark Douglas. Mark hraje ve všech videích, píše téměř všechny texty (občas i hudbu) a taky skoro všechno zpívá (kromě rolí žen a dětí, ty má na svědomí zpravidla jeho žena). Je to prostě takový malý všestranný génius dnešní doby, jehož studnice nápadů a humoru je, zdá se, nevyčerpatelná.

Na Key of Awesome ale samozřejmě spolupracuje mnohem více lidí. Minimálně třeba ještě režisér :) Ten se jmenuje Tom Small a uvidíte ho téměř v každém videu o videu. A pokud jste ženského pohlaví a chtěly byste si v Key of Awesome staffu najít někoho na fangirlování, čekujte v behind the scenes videích týpka jménem Jake ;o)

Nemalou roli pak v Key of Awesome hraje taky Markova manželka Anastasia. Ač všechny Markovy fanynky jistě zaplakaly, že už není k mání, upzorňuji, že Anastasia je pro Key of Awesome životně důležitá, i když se o ní moc nemluví. Kdo jiný by zpíval všechny ty Gagy a Biebry?

Submemy

Jako v každém správném kultovním díle, najdeme i v Key of Awesome několik unikátních prvků, které se v jejich videích vyskytují sice spíše nenápadně, zato pravidelně. Dva příklady za všechny:

• vousatá jeptiška (bearded nun) – Nic víc než vousatý chlapík převlečený za jeptišku. Objevuje se třeba v parodii na Bad Romance (výše v článku), ve We R Who We R nebo v Telephone (tam je dokonce v jednu chvíli i třikrát a ještě k tomu s trpaslíkem). Často je zmíněná i přímo v písničce. Většinou pouze jako jeptiška, ale v Electronic Wuss se o ní zpívá vyloženě jako o vousaté jeptišce („a bearded nun flies through the sky, I wrote this song when I was high“). Mimochodem, čistě náhodou zrovna tenhle klip režíroval Michael Stevens, který vousatou jeptišku hraje.
• kachnička (ducky) – Maskot Key of Awesome. Proč? Na to jsem přišla asi až po půl roce sledování. A přitom je řešení tak jednoduché. „The Key of Awesome“ zní prostě skoro stejně jako „Ducky of Awesome“.

EDIT (01/2012): Bearded nun už má i vlastní píničku: Lady Gaga: Bearded Nun

Avenue Q je unikátní, úžasný, vtipný, geniální a vlastně asi i můj vůbec nejoblíbenější muzikál. Původem je z Broadwaye, ale za těch 8 let, co už existuje, se už začal šířit i za oceán. Loni jsem měla konečně možnost ho vidět v Londýně. Když jsem se o tom ale pak pokoušela nadšeně vyprávět přátelům, zjistila jsem, že spousta lidí vůbec netuší, o co jde. Proto jsem se rozhodla napsat tenhle shrnující osvětový článek :)

Na tomto místě by se nejspíš hodilo nějaké upozornění o nepřístupnosti pro děti a mládež. Původní oficiální varování znělo, že muzikál není vhodný pro děti do 12 let, protože obsahuje „full puppet nudity (including graphic simulated sex between puppets)“. Dneska jsem se ale na oficiálním webu dočetla, že pro děti sice ne, ale pro teenagery je zcela vhodný a doporučený, protože obsahuje spoustu poučení o reálném životě. Takže pokud se nebojíte loutkového sexu a písniček o pornu na internetu, můžete směle číst dál.

O co jde?

Vezmeme to tedy z gruntu. Avenue Q je muzikál. Loutkový muzikál. Pro dospělé. O životě. A zatraceně dobrý. A vtipný. Tyto počáteční znalosti by vám měly stačit.

Jde o muzikál, který odstartoval v roce 2003 na Broadwayi a okamžitě si získal ohromnou popularitu u diváků i kritiků. V Evropě se začal hrát v roce 2006 na londýnském West Endu. Celý koncept je z velké části parodií na dětský pořad Sesame Street (u nás myslím běžel pod názvem Sezame, otevři se). Je to v podstatě taková Sesame Street pro dospělé. Více než polovinu postav Avenue Q představují loutky (ne nepodobné tzv. Muppets ze Sesame Street), na podiu s nimi ovšem zároveň vystupují živí herci a kupodivu to funguje to výborně. Problémy, které se v Avenue Q řeší, jsou také radikálně „dospělejší“ než v dětských pořadech, o pár z nich by se možná ani nemělo mluvit před desátou večerní. Většina z nich je ale dost univerzální – láska, práce, smysl života…

Na Avenue Q je asi nejúžasnější, že originálním způsobem naráží na snad všechny zásadní problémy současné společnosti – od rasismu po homosexualitu – a ze všech si zvládá utahovat s naprostou lehkostí a nadhledem. Občas ovšem dokonce nabízí i neotřelá řešení daných problémů a můžete si z ní tedy odnést i nějaké to poučení („Kdybychom si přiznali, že jsme všichni tak trošku rasisiti, hned by se nám žilo líp“).

Příběh a postavy

Příběh se odehrává ve fiktivní ulici Avenue Q v new Yorku a sleduje poměrně krátký úsek v životech některých místních rezidentů. Začíná příchodem čerstvého absolventa Princetona, který hledá byt, práci a smysl života, na Avenue Q.

Hlavní postavy i styl celé Avenue Q vám nejlépe přiblíží jedna z úvodních písniček - It Sucks To Be Me:

Princeton – Čerstvý absolvent, který má krom Bc. diplomu z angličtiny zcela prázdné kapsy. Zato má zatím spoustu ideálů a chystá se najít smysl svého života.

Kate Monster – Asistentka učitelky ve školce a zástupce chlupaté rasové menšiny. Jejím snem je najít pravou lásku a otevřít si školu pro příšerky.

Rod – Homosexuální finančník, který tají svou sexuální orientaci a vymýšlí si, že má přítelkyni v Kanadě. Je tajně zamilovaný do svého spolubydlícího. Parodie na Ernieho ze Sesame Street.

Nicky – Rodův spolubydlící. Zcela heterosexuální. O Rodově orientaci ví a snaží se ho přimět k veřejnému přiznání a najít mu přítele. Parodie na Berta ze Sesame Street.

Trekkie Monster – Parodie na Cookie Monster. Starý ouchylák věčně sedící doma a sosající porno z netu. Původně prý měl být i zarytým fanouškem Star Treku (proto to jméno ;o) Jeho „loutku“ ovládají dva herci zároveň.

Brian – Looser, kterému táhne na 33 a stále se potlouká od jedné krátkodobé práce k druhé.

Christmas Eve – Japonská terapeutka, která věčně nemá klienty (zato má skvělý přízvuk ^^). Brianova snoubenka.

Gary Coleman – Skutečná postava. Dětská hvězda amerického seriálu Different Strokes. Podle scénáře ho rodiče obrali o všechno, co v mládí vydělal, tak teď dělá domovníka na Avenue Q.

Bad idea bears – Tipuji, že parodie na Carebears. Jsou naprosto úžasní a nepopsatelní. To se prostě musí vidět.

Písničky

I když vám název Avenue Q vůbec nic neříká, možná nyní zjistíte, že z ní stejně některé písničky vlastně už znáte. Pokud se trochu více pohybujete na internetu, je to více než pravděpodobné.

Na písničkách z Avenue Q lze krásně demonstrovat ducha a atmosféru celého představení. A co je na nich nejlepší, nemusíte vůbec znát muzikál ani jeho příběh, aby vás oslovily. Předkládám vám seznam svých nejoblíbenějších:

It Sucks to Be Me – Úvodní písnička, která představuje všechny hlavní postavy a důvody, proč jsou jejich životy na hovno. Vložená výše v článku.

If You Were Gay – Nicky sděluje Rodovi, že kdyby byl (hypoteticky) gay, vůbec by mu to nevadilo. VIDEO Dost často zneužívaná pro AMVčka (asi tušíte z jakého žánru ;) Pro příklad jedno známé z Gravitation.

Everyone’s A Little Bit Racist – Taktéž výše zmiňovaný song, který se po svém dívá na problematiku rasismu. „Everyone’s a little bit racist, it’s trueee, but everyone is just about as racist as youuuu“ VIDEO

The Internet Is For Porn – Tenhle song snad ani není potřeba představovat, na internetu se okamžitě stal ohromným hitem (a takovým memem, že si dokonce vysloužil i vlastní zápis na Know Your Meme). Kate chce učit děti ve školce pracovat s internetem a Trekkie ničí její ideály o lidech i internetu. VIDEO. AMVčka a další derivace najdete na onom linku na KYM.

I’m Not Wearing Underwear Today – Půlminutová vsuvka, která se nám nesnaží sdělit nic jiného, než že Brian dnes na sobě nemá spodky. Randomness FTW! VIDEO

There’s a Fine, Fine Line – Jeden z nejlepších songů o lásce ever. Je o tom, že mezi láskou a ztrátou času není někdy úplně jasná dělící čára, a zpívá ji kdo jiný než Kate. VIDEO

Schadenfreude – aneb škodolibá radost, z toho, že se někomu jinému něco nedaří. „Right now you are down and out and feeling really crappy. And when I see how sad you are it sort of makes me… Happy!“ Konkrétních příkladů najdete kopu přímo v písničce. VIDEO s textem (ne vždy úplně dokonalým)

I Wish I Could Go Back to College – Jedna z nejsmutnějších, nejdojemnějších a nejpravdivějších písní v celé Avenue Q. Pokud už máte veškerou školní docházku za sebou, připravte si kapesníčky pro případné nostalgické záchvaty. VIDEO

Londýnská verze

Přestože jsem znala celý soundtrack i příběh nazpaměť, vidět to naživo mělo rozhodně smysl. V reálné verzi je spousta scén, o kterých jsem neměla tušení, a i pár odlišností anglické verze od té americké se našlo. Například:

• Garyho v Londýně hraje chlap a je tam v úvodu líp vysvětleno, kdo vlastně je
• vtipy o Polácích vyměněny za vtipy o Francouzích
• Korean Deli vyměněno za Chinese Restaurant
• a další…

I přes odlišnosti to ale pořád bylo stejně boží. Navíc bylo hercům parádně rozumět (což mě, po celém dni stráveném v Londýně a pokusech rozšifrovat jazyk místních obyvatel (vzdáleně podobný angličtině ;o), velmi příjemně překvapilo).

Pokud se ale teď chystáte okamžitě sbalit kufr a vyrazit směr Londýn, zadržte. Na West Endu už Avenue Q bohužel nehrají (skončili loni v září po pěti letech). Ale nezoufejte, nepřestali ji hrát úplně, momentálně jsou s ní na turné po Británii. Aktuality můžete sledovat na jejich facebooku nebo stránkách.

A kdo umíte švédsky, můžete si zajet na první cizojazyčnou verzi Avenue Q do Stockholmu. A kdo ví, třeba jednou dorazí i někam blíž.

Jako malou kompenzaci přikládám ještě naskenovaný program z divadla:

[View with PicLens]

Avenue Q bych opravdu doporučila všem, kteří nemají patologickou averzi k muzikálům, loutkám nebo humoru. Pokud budete mít příležitost ji někde zhlédnout, určitě neváhejte!

většina obrázků převzata z oficiální stránky (avenueq.com)

Nebudu se rozepisovat o tom, kterak je Kuragehime úžasné a originální anime, to už za mě udělali třeba Beldaran, Hintzu nebo Taylor. Já se dnes budu soustředit pouze na opening tohoto skvostu, který je geniální sám o sobě. Předložím vám přehledný přehled všech filmových referencí, kterými je tato minutu a půl dlouhá znělka doslova prošpikovaná.

Sama jsem poznala7/10 (a jsem na to patřičně hrdá), k rozšifrování zbytku mi pomohly všemocné internety. A jak jste na tom vy?

Nejprve se podívejte na celý opening, sledujte pozorně a tipujte:

A zde je řešení:

Sex ve městě (Sex and the City)

ČSFD IMDB

Star Wars

ČSFD IMDB

Zpívání v dešti (Singin’ in the Rain)

ČSFD IMDB

Mary Poppins

ČSFD IMDB

Vládce severní dráhy
(Emperor of the North Pole)

ČSFD IMDB

Bůh gamblerů(God of Gamblers)

ČSFD IMDB

James Bond

Hra smrti (Game of Death)

ČSFD IMDB

Absolvent (The Graduate)

ČSFD IMDB

Blízká setkání třetího druhu
(Close Encounters of the Third Kind)

ČSFD IMDB

Tak, co? Tipovali jste správně? Nebo si myslíte, že je to všechno úplně jinak? Některé scény jsou trochu sporné, takže  se nestyďte napsat své názory do komentářů.

Pokud máte rádi humor založený na národních stereotypech, ale zajídá se vám koukát na přihřáté bišíky z Hetalie, nezoufejte. Řešením je pro vás Humon a její online komiks Scandinavia and the World.

Humon Comics je internetovým projektem jedné nadané kreslířky z Dánska, vystupující na netu pod nickem Humon. SatW je jednou z jeho částí, která se nedávno odtrhla a přestěhovala na vlastní doménu.

Scandinavia and the World se do jisté míry veze se na vlně popularity Hetalie, což ovšem není na škodu. Díky tomu, že „státní“ humor je teď v kurzu, se sláva tohoto komiksu rychle rozšířila a dorazila před pár měsíci i ke mně.

Někteří lidé si SatW s Hetalií údajně dokonce i pletou, což je mi na jednu stranu docela záhadou, ale na druhou je mi jasné, že se tam spousta společných znaků najde. Stejně jako v Hetalii i zde vystupují personifikované státy a prožívají společně vtipné příhody. Vše se odehrává formou krátkých stripů a samozřejmě je tu taky spousta poučení. Budete-li číst vysvětlivky, dozvíte se spoustu cenných informací nejen o Skandinávii. A můžu slíbit, že často jde o informace, které byste jinde vážně jen těžko hledali. Tohle je jedna z neodmyslitelných předností Humon Comicsu, občas na vás z něj doslova prýští zajímavosti o Skandinávii a nejen o ní…

Pro úplnost, APH a SatW ovšem nejsou jediné vtipné série založené na humoru s personifikovanými státy. Pro ilustraci například OMG WWII on Facebook.  Jen první dvě jmenované jsou teď prostě nejvíc IN.

Humon osobně ale spojitost s Hetalií nezastírá, sama ji evidentně poctivě sleduje a v některých stripech na ni dokonce vyloženě naráží. Ovšem některé její postavy mají do značné míry jiné charakteristiky než v Hetalii (díky čemuž pak mohou vznikat další komiksy s narážkami na Hetalii tohoto typu).

Troufnu si však říct, že její pojetí a humor je nám jako Evropanům bližší. Její postavy jsou takové uvěřitelnější, lidštější, sympatičtější… a v neposlední řadě se jednodušeji cosplayují :)

Hlavními postavami SatW jsou, jak už asi čekáte, severské země. Kolem skandinávských zemí (Norsko, Švédsko, Dánsko) + dalších dvou severských (Island, Finsko) se točí většina stripů. Občas se ale objevují i jiné země, dost často v souvislosti s nějakou aktuální světovou událostí, na které Humon vždy pohotově reaguje.

Státy jsou zde zobrazeny primárně jako chlapecké postavy (jen Nový Zéland je ovce, ale to sem teď nepleťme), ovšem každý z nich má i sestru. Takže tenhle komiks bývá dost často i genderově vyrovnaný… i když sister America a sister Japan jsou yaoistky, takže i na tenhle druh humoru dojde. Nicméně přeci jen trochu jinak než v Hetalii ;)

Témata jsou vůbec rozličná – od historie až po velmi aktuální dění. Nechybí narážky na jídlo, hudbu, stereotypy, dokonce ani na zmíněné yaoi… ale pořád vtipně a s nadhledem.  Homosexuální podtext se tam tedy vyskytuje docela pravidelně, ale pořád mi přijde, že je to v hranicích únosnosti. Ale nejsem chlap. To mi bude muset ještě nějaký příslušník silnějšího pohlaví potvrdit, jak moc to pro ně je či není zkousnutelné, přece jen, oni jsou na to citlivější. Pro představu, nejdrsnější tam je asi tohle (nutné dočíst do konce). Každopádně vás musím předem upozornit, že po přečtení celého SatW se na některé věci (spotřební údaje NL/DK na výrobcích, úžina Oresund aj.) už nikdy nebudete dívat jako předtím.

Shrnuto podtrženo, SatW je geniální evropštější alternativou k Hetalii, u které je ovšem jedno, jestli Hetalii máte rádi nebo ne – Humon pobaví prostě všechny. Navíc SatW nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout severského vnímání světa a dozvědět se nevídané. A to se vyplatí.

Pokud vás tedy aspoň trochu zajímají severské země, tuhle ohromnou studnici informací a zábavy byste si neměli nechat ujít.

„Cože!? Anime o tom, jak spolu nejrůznější političtí vůdcové hrají mahjong o osud světa? I ti mrtví? A Japonec, že je všechny drtí a zachraňuje svět? Jo, on je to Koizumi! Tak to už se nedivím. A musím to vidět!“

A vy možná po přečtení této recenze budete muset taky :)

Japonského expremiéra Džun’ičira Koizumiho jsem si ohromně oblíbila při psaní své diplomky o japonské zahraniční politice. Tak svérázná osobnost se v moderních dějinách hned tak nevidí. A v těch japonských už vůbec ne.

Bývalý premiér Koizumi byl jedinou postavou v knihách a odborných článcích o politice, která mě přinutila se během tvorby diplomky regulérně nahlas smát. Jakmile se v daném článku objevil Koizumi, bylo jasné, že bude o zábavu postaráno. Takže ve chvíli, kdy jsem zjistila, že o něm existuje i anime, bylo pro mě jasnou volbou.

Tenhle extravagantní suverén, který se na postu ministerského předsedy udržel 5 let (což je na současné japonské poměry podstatně déle, než je zvykem), převrátil v Japonsku, co mohl. Něco k lepšímu, něco k horšímu, každopádně si ale svým nekonformním vzhledem, chováním a počínáním vydobyl velké sympatie doma i v zahraničí. V Japonsku se stal téměř legendou, což vysvětluje, jak o něm mohla být napsána manga a v zápětí natočeno anime.

Ve své pozici si navzdory japonským zvyklostem dělal, co chtěl, a v mnoha případech nedbal na rady úředníků, odborníků ani spolustraníků. Navíc si taky nedal říct a neustále navštěvoval jistou svatyni, čímž neuvěřitelně rozčiloval sousední mocné státy. Nic si z toho ale nedělal a aby tomu nasadil korunu, vzal si s sebou na návštěvu oné svatyně jednou dokonce dalších 92 členů své strany…

Ale to už hodně odbíhám od tématu, dneska to má být přece o tom, jak Koizumi hrál mahjong. Tedy alespoň dle tvůrců Mudazumo Naki Kaikaku. Název by měl v překladu znamenat Reformy bez zbytečných tahů[1] a je parafrází na slavné Koizumiho heslo o reformách, které se nevyhnou ničemu. V angličtině se dílo jmenuje příznačně The Legend of Koizumi :)

Manga má zatím 4 svazky a anime 3 webové díly po cca sedmi minutách, později spojené dohromady a vydané jako jedna standardní OVA epizoda. Mangu jsem zatím nečetla, ale o zážitky ze shlédnutí  zmíněného OVA se ráda podělím.

Mudazumo Naki Kaikaku OVA i manga se točí kolem jediných dvou věcí – Koizumiho a mahjongu. Nemusíte však rozumět mahjongu, abyste si to užili (respektive bude vám to připadat jako absolutní WTF, ať již mahjongu rozumíte nebo ne ;o). Koizumi je zde zobrazován jako nesmrtelný hrdina a  neporazitelný mahjongista, který svým umem a triky poráží živé i mrtvé světové vůdce a většinou tím zachraňuje svět (nebo přinejmenším Japonsko).

V anime si to takhle rozdává s Kim Čong-Ilem a jeho synem a následně s čínským prezidentem Huem, premiérem Wenem a z hrobu vstalým Mao Ce-tungem. Víc hlav států k mahjongovému stolu proti Koizumimu v anime zasednout nestihlo, ale pokud budou další díly, určitě na ně dojde (v posledních pár vteřinách jsou naznačeni Putin, Tymošenková a dokonce papež).

Nicméně v daném OVA se objevují i některé další postavy světové politiky, i když ne přímo v mahjongovém boji. Rozhodně se je na co těšit. Uvidíte tak například tatínka a synka Bushovi, přičemž ten mladší se tu zjeví na Segway (evidentně v souvislosti s jeho slavným failem). Jen tak mimochodem, kdyby vás to zajímalo, tak Koizumi, ten na Segwayi umí :D Je to prostě BOREC!

Abych pravdu řekla, Džun’ičiró Koizumi je v podstatě takový japonský Chuck Norris :) A jestli nevěříte, tohle anime vás o tom zajisté přesvědčí!

A závěrečné shrunít? Ačkoliv o mahjongu nevím ani píp, vůbec to nebránilo tomu, abych se u Mudadzumo Naki Kaikaku celou dobu náramně bavila. Konkrétně se to projevovalo hysterickým smíchem spojeným s obřím WTF v očích :) Znalosti politiky se ale šiknou, ovšem pokud vám schází, není v tomhle případě problém je aspoň částečně dostudovat třeba na wiki, abyste si zlepšili divácký zážitek.

Čím podrobněji znáte japonskou politickou scénu a světovou politiku, tím víc se budete u tohoto anime třískat smíchy. Pokud k tomu ještě navíc rozumíte mahjongu, troufla bych si tipnout, že vás tohle dílo naprosto odrovná.

P.S. Děkuji Grekovi za tip.

[1] Přeložit tohle mi dalo slušně zabrat. A pořád si nejsem úplně jistá správností. Pokud se najde dobrý japonštinář, co zároveň rozumí mahjongu  a vymyslí, jak nejlépe přeložit „tsumo“, budu moc vděčná. Přesný název mangy je ムダヅモ無き改革 , jestli vám to pomůže ;o)

Víte, jak zní léto? Jako The School. Vážně. To jsem se opravdu dočetla v nějaké recenzi a komentářích k ní. Tedy vlastně obráceně - The School znějí jako léto. Ve skutečnosti konkrétně jako léto před cca padesáti lety.  Pokud tedy právě hledáte něco nového svěžího k poslechu na nadcházející roční období, tenhle indie pop v šedesátkovém hávu může být přesně to pravé.

Začnu historií. Ne ovšem historií kapely, ale tou mojí – kterak jsem The School objevila : ) Za všechno může tento trailer ke španělskému filmu Yo, también. Už ve chvíli, kdy jsem ho poprvé viděla, mě hudba v něm naprosto fascinovala, nejspíš proto, že mi svým způsobem připomínala mé oblíbence Belle & Sebastian. Takže jsem okamžitě přestala řešit film a začala pátrat, kdo to zpívá. A dopátrala jsem se k The School .

The School jsou poměrně čerstvá osmičlenná kapela z velšského Cardiffu.  Pohlavní složení: 4+4 (pokud jsem dobře počítala ;o) ; nástrojové složení: zpěv, klávesy, housle, kytary, trubka a bicí. Můj názor na to, jak to zní, je, že jako kdybyste smíchali Belle&Sebastian s Pomádou. A je to překvapivě dobré, ačkoliv to tak možná na první pohled nevypadá :)

Koncertovat The School začali teprve v roce 2007. O rok později už vydali svůj první singl „All I Wanna Do“, který měl v Británii ohromný úspěch. A tak záhy následoval další jménem „Let It Slip“ a dlouhatánská koncertní šňůra se kterou navštívili i několik zemí mimo Spojené království. Jejich popularita doma rostla neuvěřitelným tempem a v zahraničí začala také postupně stoupat. Zásluhu na tom možná mělo i to, že se jejich písnička Valentine se stala hlavním songem velké reklamní kampaně na spotřebiče LG.  Například korejskou verzi pro zajímavost najdete zde.

Letos v květnu vydala kapela konečně celé pořádné album s názvem „Loveless Unbeliever“, které obsahuje 13 písniček, jednu naivnější a šedesátkovatější než druhou, ovšem ze všech čiší celkově taková ryzí pozitivní nálada, že si je tu pouštím už několikátý den v kuse a přiblble se u toho usmívám. Tak abych to na vás taky trošku přenesla, dávám sem na závěr klip k „Let It Slip“. (A já se teď z euforie prozatím zase vrátím zpět do své nory k psaní diplomky >_<)

A pokud vás zajímá proč jsem při psaní hudebního článku, který píšu tak jednou za uherský rok, dala přednost popíku před nějakým pořádným nářezem, tak nejspíš proto, že je léto. Užijte si i to vaše plnými doušky!

————————–

EDIT (26.6.) A aby toho nebylo málo, mí velcí oblíbenci Math and Physics Club mají taky nové CD! A to je jedna z kapel, o ktérých si troufnu tvrdit, že taky znějí přesně jako léto :) Aspoň pro mě. Léto už vážně může začít!

—————————
Informace čerpány především z oficiálních stránek vydavatelství: http://www.elefant.com/bands/the-school/.

Druhá část výsledků průzkumu na téma Reverse harem a čeští otaku prováděného k mé přednášce na Animefestu 2010. V této části se podíváme, jak je to s oblíbeností reverse harémů, jednotlivých seriálů, jejich základních rysů a různých typů bišíků. Dojde i na potenciální reverse harémy v reálném světě :)

Tentokrát začneme otázkou, která měla zjistit oblíbenost reverse harémů obecně. Celkově převládala odpověď „ano“ a „spíše ano“ (ano 14%, spíše ano 51%) „Spíše ne“ odpovědělo 30% dotázaných a pouhých 6% uvedlo, že reverse harémy nemá rádo vůbec. Pro připomenutí – tuto otázku dostali již pouze ti, kteří uvedli, že vědí, co reverse harem je. Markantní rozdíly byly mezi názory mužů a žen. Zde grafy vypadaly následovně:

Další otázky už dostávali pouze respondenti, kteří na předchozí otázku odpověděli „ano“ nebo „spíše ano“. Jak je vidět, bylo mezi nimi velmi málo zástupců silnějšího pohlaví a vypovídací hodnota samostatného vzorku mužů tak již není příliš vysoká. Přesto ještě v následující otázce rozdělím naposled grafy na pánské a dámské výpovědi.

Jde totiž o problematiku toho, co konkrétně se na dílech tohoto žánru dotazovaným líbí. A v jistých věcech se tu muži a ženy opět silně rozcházeli.  ;o)

U odpovědí mužů například ani jednou nepadl faktor, který u žen naprosto zvítězil. Spousta bišíků :) Jelikož šlo o polouzavřenou otázku, sešlo se zde i mnoho nepředepsaných odpovědí. Překvapilo mě například „nekonečné množství variací yaoi pairingů„, které jsem do možností úmyslně nedala, abych nemohla být obviněna z ovlivňování svědků ;o)

Celkové skóre pak vypadá (ve zkrácené podobě) následovně: humor trhnul bišíky :D

Další věcí, kterou jsem se průzkumem pokusila odhalit, byl nejoblíbenější reverse harem mezi českými otaku. A zde máme graf odhalující jasného vítěze:

Přestože už Ouran nemá nadpoloviční většinu jako v případě první asociace na reverse harem, není pochyb o jeho vítězství. I další příčky vypadají podobně jak u grafu na první reverse harem asociaci. Akorát Yamato Nadsehiko výrazně poskočilo. Ačkoliv není třeba tím prvním, co se lidem při sousloví reverse harem vybaví, jeho obliba je evidentně značná. V případě takového Vampire Knighta je tomu naopak. Lidem se vybaví, ale na první příčky v oblíbenosti se nedostal.

Další dotaz směřoval na oblíbený typ bishounena. Naprosoto s přehledem zde vede kilďas/cool guy. V závěsu za ním postupně rošťák, hlavní favorit a drsňák. Za povšimnutí ale určitě stojí i typy definované přímo respondenty aneb ojedinělé individuální prefernce. Narozdíl od přednášky zde uvádím graf s plným seznamem:

Na ideální velikosti reverse harému se ale dotazovaní neshodli. Tam jde asi čistě o osobní preference. Jistou převahu získal názor, že 3-4 bišíci v reverse harému bohatě stačí. Nejméně byl kupodivu zastoupen názor, že čím víc, tím líp.

A dostáváme se k závěrečným dvěma otázkám, které byly bonusové pouze pro ženy. Odpovídaly na ně všechny ženy bez vyjímky – takže i notná část těch, které vůbec netušily, co je ten reverse harem vlastně zač. První dotaz směřoval na teorii existence reverse harémů v realitě a druhý na touhu po vlastním reverse harému. Musím se vůbec zmiňovat, že nadpoloviční většina žen by nějaký chtěla? Radši si výsledky prohlédněte sami :)

A to je vše. Doufám, že pro vás byly výsledky průzkumu přínosné a zábavné a že se brzy potkáme na nějaké mé další přednášce nebo u případného příštího průzkumu :) Reverse harémům zdar!

Ke své přednášce na Animefestu 2010 na téma Reverse Harem jsem prováděla malý průzkum na téma Reverse harem a čeští otaku, který mi vyplnilo 275 lidí. Tímto všem zúčastněným ještě jednou děkuji. Díky vám se mi podařilo shromáždit spoustu zajímavého materiálu.

A jelikož na přednášce nebylo tolik času, abych stihla odprezentovat všechna zajímavá fakta, čísla a názory, pokusím se to vykompenzovat touto sérií článků. Rovnou předem říkám sérií, protože si nedělám iluze, že by se mi to mohlo vejít do jednoho článku rozumné velikosti. Takže pokud vás zajímá, jak to všechno dopadlo, pořádně dopodrobna, rozklikněte celý článek a připravte se na řádnou dávku grafů, čísel a lulz ;o)

Začněme pár čísly o respondentech. Bylo jich zmíněných 275, z toho 67% žen a 33% mužů, většina z nich ve věku 18-25.

Pokud vás zajímá, odkud se vzali, vězte, že ze všech možných otaku skrýší na internetech. Jednoznačně nejvíc jich ovšem přišlo z blogu Taylor. Ještě jednou díky Tay, že se o průzkumu u sebe zminila,  a jejím skvěle vycvičeným a poslušným čtenářkám, že poctivě vyplnily. Přesně tento segment byl pro výzkum klíčový, jsem ráda, že se je povedlo odněkud nahnat ;o) Berte s nadsázkou prosím. Jakož i všechno ostatní v tomhle článku.

Zdroje respondentů:

• chidori.sblog.cz (46.4%)
• nezjištěno (24.8%)
• animefest.cz (8.9%)
• forum.otakuland.cz (7.3%)
• hofyland.cz (7.1%)
• forum.akihabara.cz (1.3%)
• vyplnto.cz (1%)

První otázka byla jednoduchá – šlo v ní o to, kolik dotázaných vůbec pojem „reverse harém“ někdy slyšelo. Bylo jich krásných 178 (64,73%) a těmto se pak otevřely další otázky dotazníku. Jejich demografické složení bylo následující:

Z těchto 178 respondentů celých 171 dále tvrdilo, že ví, co si pod tímto pojmem představit. Načež dostali stručnou a jasnou otázku. „Co?“ A tato relativně nenápadná a navíc nepovinná otázka, se stala zdrojem nejvtipnějších výsledků celého výzkumu. Někteří věděli, někteří mysleli, že vědí, ale byli úplně vedle, další se snažili být třeskutě vtipní, jiní zas suverénně předstírali, že ví, a pak si to zbaběle šli vygooglit :D Někdo mi tam dokonce i překopíroval anglickou definici z wikipedie. Pro zajímavost – od chvíle kdy jsem zveřejnila výzkum mi tady na stránkách velmi prudce stoupla návštěvnost z vyhledávačů v závislosti na hledání výrazu „reverse harem„. Roztomílé. :D Každopádně víc než 90% odpovědí bylo správných. Tedy bylo z nich patrné, že dotazovaní věděli, o co se jedná. Rozdíly byly ve vtipnosti a vyjadřování.

Pro prezentaci jsem vybrala pět podle mě nejvtipnějších a nejvýstižnějších:

• Moc chlapů na jednu ženskou (něco jako na ČVUT)
• Bishinka v oblezeni vetsiho mnozstvi bishiku (obraz spravne fungujici „domacnosti“ ^_^)
• Jedna slípka a bago bišíků, kteří po ní letí.
• Skupina chlapců, v jejímž středu se nachází dívka.
• Jedna holka, co ji obdivuje stádo magorů

Nicméně za pozornost stojí i spousta dalších, o které vás nechci ochudit. Předkládám tedy dalších asi 30 nejvtipnějších a nejzajímavějších odpovědí v abecedním pořadí:

• (nepodstatná ženská a) plno plno krásných mužů a chlapců =;)
• anime, kde si hlavna hrdinka chova stadocko bisikov roznych povah, tvarov, farieb a velkosti, aby si mali fanynky z coho vyberat
• Dívenku v obležení krásných bišíků ^^
• dívka(hl. hrdinka anime nebo mangy) obklopena pěknými chlapci…spoustou pěkných chlapců
• Dost nechutnej harém… :D Ale asi každý holce by se líbil…. ^^
• halda kluku kolem jedny holky
• Harém naruby – jedna žena má k dispozici mnoho mužů.
• Harém plný kluků… Mlask
• hl.hrdinka a okolo ní spousta hezkých mužů……nad kterými my můžem jen slintat
• hlavní hrdinka má okolo sebe stádo obdivovatelů
• Hlavní hrdinka musí odhánět zástupy bišíků.
• hlavní hrdinku obklopenou bandou bišíků, kteří za ní (z mě povětšinou neznámých důvodů) nehorázně pálí
• holka + hafo kluku. zni to jako gangbang, ale vetsinou je to mladezi pristupne.
• holka a okolo ní hejno kluku
• Holka s kupou kluků ^_^
• jedna dívka, spousta kluků v její bezprostřední blízkosti :-)
• jedna holka+záplava bishiku
• Jedna žena má 100 chlapců…
• Keď na čele chlapov je žena.
• Klasickej harém, jen místo borce je to holka obletovaná bandou kluků ^^
• Obrácený harém. Jedno děvče a spousta různorodých bišíků, aby si i divačky mohli vybrat dle vkusu.
• Okolo jedné ne zrovna krásné, nepříliš prsaté a ne vždy geniální dívky se motá několik zcela ideálních chlapců, kteří ji všichni milují a to i přesto, že dovede být naprosto nesnesitelná a děsně nenažraná.
• skupinu mužů točící se kolem jedné sukně
• spousta babochlapů
• spousta bishíků a jedna nesnesitelná pipka (=středobod jejich vesmíru)
• Spoustu krásných kluků pohromadě, jejichž rolí v daném seriálu/komiksu/knize je především oslnit spoustu mladých natěšených dívek. Aspoň většinou.
• Spousta mužů na jednu ženu a ted nemyslim gangbang
• Žena je obšťastňována více muži.

A jelikož ta otázka doslova v podstatě zněla „Co si představíte pod pojmem revrse harém?“, dostalo se mi ještě pár dalších kouzelných odpovědí:

• vela bishiekov pokope?XD
• bišíky :-) (a nějakou otravnou tupku, co se všude motá a překáží)
• mě ve školce :-D jediná holka v partě deseti kluků
• Že budu mít kolem sebe bandu chlapů, kteří budou jen a jen moji a splní mi každé přání.

Z těch, kteří uvedli, že vědí, o co jde, celkem 76% někdy vidělo nebo četlo něco z tohoto žánru. U žen bylo toto procento o dost vyšší než u mužů.

Reverse harémem, který se respondentům vybavoval jako první, se stal jednoznačně Ouran High School Host Club, který svými 57% naprosto drtí všechny ostatní. Na dalších příčkách se umístily Fruits Basket a Yamato Nadeshiko Shichihenge. Více lidí si ještě vybavilo Vampire Knihght, Hana Kimi a Saiunkoku Monogatari. U dalších šlo spíše o ojedinělé případy.

A to je pro dnešní část vše.

POKRAČOVÁNÍ ZDE