RSS
Skupina veselých drsňáků z Německa zpívající o dovolených, teplých zubařích a o tom, že by jejich bubeník měl vládnout světu – k vidění byli na Rock for People 2008.
Německou hudební scénu vůbec nesleduji. Popravdě, německých skupin znám všehovšudy asi tak.. ehm… čtyři? Když mi to ale někdo naservíruje přímo před nos, občas se nedá odolat. Tentokrát nepůjde o žádný hudební skvost, co by zaujal nesmazatelnou vysokou pozici v mém žebříčku hudebních preferencí, ale spíš o veselý hudební zážitek, o který se s vámi chci podělit. Montreal jsou totiž skupinou která člověka především pobaví (a doufám, že to je i jejich cíl ;o)
Na jejich koncert jsem se dostala v podstatě náhodou. Jedno deštivé festivalové dopoledne jsme se s kamarády tísnili v jednom ze dvou jediných suchých míst v areálu vojenského letiště v Hradci Králové a pročítali festivalové programy, návody a brožurky. Došli jsme k závěru, že takhle brzo po ránu (cca 13:00) ještě nikdo nehraje a když, tak rozhodně ne zajímavý natolik, abychom kvůli němu vylezli ven do deště. Jediné, co mezi „ranními“ interprety zaujalo naši pozornost bylo (z čisté zvrácenosti) cosi, filterovským průvodcem zaškatulkované jako „emopankáči z Hamburku“. Skupina nesla název Montreal a měla to nehorázné štěstí, že se začátkem jejich vystoupení zrovna jako zázrakem přestalo pršet. Tak jsme jim dali šanci a zašli se na ně podívat. Z recese. Ze zvědavosti. A z nedostatku lepších cílů.
A tak jsem poprvé viděla a slyšela Montreal. Hned ze začátku nás upozornili na svou vizi ideálního světa spočívající v tom, že by světu měl vládnout jejich bubeník, snažili se v publiku zorganizovat jakýsi uspořádaný pohyb a vůbec. Prostě zaujali. Když jsem je chvíli pozorovala, vzpomněla jsem si na jeden ze svých nejúžasnějších hudebních zážitků – koncert Sportfreunde Stiller na Love Planet před třemi lety, který měl dost podobnou atmosféru.
Tehdy šlo taky o tady neznámou německou skupinu, která vyfasovala naprosto nelukrativní čas brzkého odpoledne a skoro nikdo na ně nepřišel. Rozdíl byl ovšem v tom, že Sportfreundy jsem v té době znala a měla dost ráda, takže byl pro mě tenhle „intimní“ koncert vážně super zážitek. A když říkám intimní, myslím to fakt téměř doslova. Kromě mě a kamarádky tam byli ještě myslím 3 Češi, co je znali, asi 7 Němců, co na ně přijeli až ze od sousedů a maximálně 10 opodál stojících náhodných kolemjdoucích.Vzhledem k tomu, že tihle kluci v Německu a Rakousku běžně vyprodávají stadiony, musel to i pro ně být dost unikátní zážitek. Zvládli to ale s přehledem a s humorem. A já odcházela s pocitem, že tohle dlouho nic nepřekoná. A popravdě, neviděla jsem v životě moc jiných věcí, které by se svou roztomilostí rovnaly úsměvu s trsátkem v zubech ;oD Tolik k mému nostalgickému vzpomínání.
Montreal na Sportis rozhodně nemají (alespoň v mých očích), ale zábavní byli. Hlavně nedávali najevo žádné hvězdné manýry, byli milí, vtipní a komunikovali s publikem, což byla věc která bohužel scházela hlavním hvězdám. (I když jsem si koncerty headlinerů náramně užila, v tomhle musím dát za pravdu těm, kteří jim právě tohle vyčítali.) No a hlavně mě tihle kluci svým výstupem zaujali natolik, že jsem si po příjezdu domů celkem rychle sehnala jejich CD Alles Auf Schwarz, zaposlouchala se do něj a podrobněji prozkoumala texty. Fascinovalo mě, co mají pořád s tou dovolenou (schválně si všimněte, jak často se v jejich písničkách vyskytne slovo Urlaub nebo aspoň Strand.) Asi jsou pro ně pláže prostě hodně inspirující XD Každopádně, texty mají vážně vtipné a některé nečekané pointy jsou … opravdu nečekané :)
Pokud tedy umíte aspoň trochu německy a tenhle druh hudby se vám vyloženě neprotiví, doporučuji Montreal aspoň jednou vyzkoušet. Třeba pobaví i vás.
jeden text pro ilustraci:
UBahnlinie 2
meine freunde tummeln sich im sommer
an den stränden der türkei
doch ich verbringe meinen urlaub in der ubahnlinie 2
massenhaft bequeme plätze – das klima ist ein traum
zudem trifft man auf der reise die allerschönsten frauen
sie tragen enge kurze kleider, ihre haut ist feucht benetzt
hier ist es endlich mal wahrscheinlich, dass sich eine zu mir setzt
ich fahre seit tagen mit der ubahn hin und her
ich glaube, ich werde ganz einfach kartenkontrolleur
so schöne mädchen wie in der ubahnlinie 2
die gibt es nur hier und nicht auf ibiza und hawaii
ich bin nicht ganz so braun geworden,
doch ich hab mich amüsiert
und mir gleich für nächsten sommer monatskarten reserviert
ich fahre seit tagen mit der ubahn hin und her
ich glaube, ich werde ganz einfach kartenkontrolleur
so schöne mädchen wie in der ubahnlinie 2
die gibt es nur hier und nicht auf ibiza und hawaii
Oficiální stránky
Jejich fotky z RfP (no schválně se podívejte, co chlapci fotili – rozkopané hradecké nádraží je tam jednou z nejmenších podivností XD)
prosinec 2008
