„Cože!? Anime o tom, jak spolu nejrůznější političtí vůdcové hrají mahjong o osud světa? I ti mrtví? A Japonec, že je všechny drtí a zachraňuje svět? Jo, on je to Koizumi! Tak to už se nedivím. A musím to vidět!“

A vy možná po přečtení této recenze budete muset taky :)

Japonského expremiéra Džun’ičira Koizumiho jsem si ohromně oblíbila při psaní své diplomky o japonské zahraniční politice. Tak svérázná osobnost se v moderních dějinách hned tak nevidí. A v těch japonských už vůbec ne.

Bývalý premiér Koizumi byl jedinou postavou v knihách a odborných článcích o politice, která mě přinutila se během tvorby diplomky regulérně nahlas smát. Jakmile se v daném článku objevil Koizumi, bylo jasné, že bude o zábavu postaráno. Takže ve chvíli, kdy jsem zjistila, že o něm existuje i anime, bylo pro mě jasnou volbou.

Tenhle extravagantní suverén, který se na postu ministerského předsedy udržel 5 let (což je na současné japonské poměry podstatně déle, než je zvykem), převrátil v Japonsku, co mohl. Něco k lepšímu, něco k horšímu, každopádně si ale svým nekonformním vzhledem, chováním a počínáním vydobyl velké sympatie doma i v zahraničí. V Japonsku se stal téměř legendou, což vysvětluje, jak o něm mohla být napsána manga a v zápětí natočeno anime.

Ve své pozici si navzdory japonským zvyklostem dělal, co chtěl, a v mnoha případech nedbal na rady úředníků, odborníků ani spolustraníků. Navíc si taky nedal říct a neustále navštěvoval jistou svatyni, čímž neuvěřitelně rozčiloval sousední mocné státy. Nic si z toho ale nedělal a aby tomu nasadil korunu, vzal si s sebou na návštěvu oné svatyně jednou dokonce dalších 92 členů své strany…

Ale to už hodně odbíhám od tématu, dneska to má být přece o tom, jak Koizumi hrál mahjong. Tedy alespoň dle tvůrců Mudazumo Naki Kaikaku. Název by měl v překladu znamenat Reformy bez zbytečných tahů[1] a je parafrází na slavné Koizumiho heslo o reformách, které se nevyhnou ničemu. V angličtině se dílo jmenuje příznačně The Legend of Koizumi :)

Manga má zatím 4 svazky a anime 3 webové díly po cca sedmi minutách, později spojené dohromady a vydané jako jedna standardní OVA epizoda. Mangu jsem zatím nečetla, ale o zážitky ze shlédnutí  zmíněného OVA se ráda podělím.

Mudazumo Naki Kaikaku OVA i manga se točí kolem jediných dvou věcí – Koizumiho a mahjongu. Nemusíte však rozumět mahjongu, abyste si to užili (respektive bude vám to připadat jako absolutní WTF, ať již mahjongu rozumíte nebo ne ;o). Koizumi je zde zobrazován jako nesmrtelný hrdina a  neporazitelný mahjongista, který svým umem a triky poráží živé i mrtvé světové vůdce a většinou tím zachraňuje svět (nebo přinejmenším Japonsko).

V anime si to takhle rozdává s Kim Čong-Ilem a jeho synem a následně s čínským prezidentem Huem, premiérem Wenem a z hrobu vstalým Mao Ce-tungem. Víc hlav států k mahjongovému stolu proti Koizumimu v anime zasednout nestihlo, ale pokud budou další díly, určitě na ně dojde (v posledních pár vteřinách jsou naznačeni Putin, Tymošenková a dokonce papež).

Nicméně v daném OVA se objevují i některé další postavy světové politiky, i když ne přímo v mahjongovém boji. Rozhodně se je na co těšit. Uvidíte tak například tatínka a synka Bushovi, přičemž ten mladší se tu zjeví na Segway (evidentně v souvislosti s jeho slavným failem). Jen tak mimochodem, kdyby vás to zajímalo, tak Koizumi, ten na Segwayi umí :D Je to prostě BOREC!

Abych pravdu řekla, Džun’ičiró Koizumi je v podstatě takový japonský Chuck Norris :) A jestli nevěříte, tohle anime vás o tom zajisté přesvědčí!

A závěrečné shrunít? Ačkoliv o mahjongu nevím ani píp, vůbec to nebránilo tomu, abych se u Mudadzumo Naki Kaikaku celou dobu náramně bavila. Konkrétně se to projevovalo hysterickým smíchem spojeným s obřím WTF v očích :) Znalosti politiky se ale šiknou, ovšem pokud vám schází, není v tomhle případě problém je aspoň částečně dostudovat třeba na wiki, abyste si zlepšili divácký zážitek.

Čím podrobněji znáte japonskou politickou scénu a světovou politiku, tím víc se budete u tohoto anime třískat smíchy. Pokud k tomu ještě navíc rozumíte mahjongu, troufla bych si tipnout, že vás tohle dílo naprosto odrovná.

P.S. Děkuji Grekovi za tip.

[1] Přeložit tohle mi dalo slušně zabrat. A pořád si nejsem úplně jistá správností. Pokud se najde dobrý japonštinář, co zároveň rozumí mahjongu  a vymyslí, jak nejlépe přeložit „tsumo“, budu moc vděčná. Přesný název mangy je ムダヅモ無き改革 , jestli vám to pomůže ;o)

Víte, jak zní léto? Jako The School. Vážně. To jsem se opravdu dočetla v nějaké recenzi a komentářích k ní. Tedy vlastně obráceně - The School znějí jako léto. Ve skutečnosti konkrétně jako léto před cca padesáti lety.  Pokud tedy právě hledáte něco nového svěžího k poslechu na nadcházející roční období, tenhle indie pop v šedesátkovém hávu může být přesně to pravé.

Začnu historií. Ne ovšem historií kapely, ale tou mojí – kterak jsem The School objevila : ) Za všechno může tento trailer ke španělskému filmu Yo, también. Už ve chvíli, kdy jsem ho poprvé viděla, mě hudba v něm naprosto fascinovala, nejspíš proto, že mi svým způsobem připomínala mé oblíbence Belle & Sebastian. Takže jsem okamžitě přestala řešit film a začala pátrat, kdo to zpívá. A dopátrala jsem se k The School .

The School jsou poměrně čerstvá osmičlenná kapela z velšského Cardiffu.  Pohlavní složení: 4+4 (pokud jsem dobře počítala ;o) ; nástrojové složení: zpěv, klávesy, housle, kytary, trubka a bicí. Můj názor na to, jak to zní, je, že jako kdybyste smíchali Belle&Sebastian s Pomádou. A je to překvapivě dobré, ačkoliv to tak možná na první pohled nevypadá :)

Koncertovat The School začali teprve v roce 2007. O rok později už vydali svůj první singl „All I Wanna Do“, který měl v Británii ohromný úspěch. A tak záhy následoval další jménem „Let It Slip“ a dlouhatánská koncertní šňůra se kterou navštívili i několik zemí mimo Spojené království. Jejich popularita doma rostla neuvěřitelným tempem a v zahraničí začala také postupně stoupat. Zásluhu na tom možná mělo i to, že se jejich písnička Valentine se stala hlavním songem velké reklamní kampaně na spotřebiče LG.  Například korejskou verzi pro zajímavost najdete zde.

Letos v květnu vydala kapela konečně celé pořádné album s názvem „Loveless Unbeliever“, které obsahuje 13 písniček, jednu naivnější a šedesátkovatější než druhou, ovšem ze všech čiší celkově taková ryzí pozitivní nálada, že si je tu pouštím už několikátý den v kuse a přiblble se u toho usmívám. Tak abych to na vás taky trošku přenesla, dávám sem na závěr klip k „Let It Slip“. (A já se teď z euforie prozatím zase vrátím zpět do své nory k psaní diplomky >_<)

A pokud vás zajímá proč jsem při psaní hudebního článku, který píšu tak jednou za uherský rok, dala přednost popíku před nějakým pořádným nářezem, tak nejspíš proto, že je léto. Užijte si i to vaše plnými doušky!

————————–

EDIT (26.6.) A aby toho nebylo málo, mí velcí oblíbenci Math and Physics Club mají taky nové CD! A to je jedna z kapel, o ktérých si troufnu tvrdit, že taky znějí přesně jako léto :) Aspoň pro mě. Léto už vážně může začít!

—————————
Informace čerpány především z oficiálních stránek vydavatelství: http://www.elefant.com/bands/the-school/.

Druhá část výsledků průzkumu na téma Reverse harem a čeští otaku prováděného k mé přednášce na Animefestu 2010. V této části se podíváme, jak je to s oblíbeností reverse harémů, jednotlivých seriálů, jejich základních rysů a různých typů bišíků. Dojde i na potenciální reverse harémy v reálném světě :)

Tentokrát začneme otázkou, která měla zjistit oblíbenost reverse harémů obecně. Celkově převládala odpověď “ano” a “spíše ano” (ano 14%, spíše ano 51%) “Spíše ne” odpovědělo 30% dotázaných a pouhých 6% uvedlo, že reverse harémy nemá rádo vůbec. Pro připomenutí – tuto otázku dostali již pouze ti, kteří uvedli, že vědí, co reverse harem je. Markantní rozdíly byly mezi názory mužů a žen. Zde grafy vypadaly následovně:

Další otázky už dostávali pouze respondenti, kteří na předchozí otázku odpověděli “ano” nebo “spíše ano”. Jak je vidět, bylo mezi nimi velmi málo zástupců silnějšího pohlaví a vypovídací hodnota samostatného vzorku mužů tak již není příliš vysoká. Přesto ještě v následující otázce rozdělím naposled grafy na pánské a dámské výpovědi.

Jde totiž o problematiku toho, co konkrétně se na dílech tohoto žánru dotazovaným líbí. A v jistých věcech se tu muži a ženy opět silně rozcházeli.  ;o)

U odpovědí mužů například ani jednou nepadl faktor, který u žen naprosto zvítězil. Spousta bišíků :) Jelikož šlo o polouzavřenou otázku, sešlo se zde i mnoho nepředepsaných odpovědí. Překvapilo mě například “nekonečné množství variací yaoi pairingů“, které jsem do možností úmyslně nedala, abych nemohla být obviněna z ovlivňování svědků ;o)

Celkové skóre pak vypadá (ve zkrácené podobě) následovně: humor trhnul bišíky :D

Další věcí, kterou jsem se průzkumem pokusila odhalit, byl nejoblíbenější reverse harem mezi českými otaku. A zde máme graf odhalující jasného vítěze:

Přestože už Ouran nemá nadpoloviční většinu jako v případě první asociace na reverse harem, není pochyb o jeho vítězství. I další příčky vypadají podobně jak u grafu na první reverse harem asociaci. Akorát Yamato Nadsehiko výrazně poskočilo. Ačkoliv není třeba tím prvním, co se lidem při sousloví reverse harem vybaví, jeho obliba je evidentně značná. V případě takového Vampire Knighta je tomu naopak. Lidem se vybaví, ale na první příčky v oblíbenosti se nedostal.

Další dotaz směřoval na oblíbený typ bishounena. Naprosoto s přehledem zde vede kilďas/cool guy. V závěsu za ním postupně rošťák, hlavní favorit a drsňák. Za povšimnutí ale určitě stojí i typy definované přímo respondenty aneb ojedinělé individuální prefernce. Narozdíl od přednášky zde uvádím graf s plným seznamem:

Na ideální velikosti reverse harému se ale dotazovaní neshodli. Tam jde asi čistě o osobní preference. Jistou převahu získal názor, že 3-4 bišíci v reverse harému bohatě stačí. Nejméně byl kupodivu zastoupen názor, že čím víc, tím líp.

A dostáváme se k závěrečným dvěma otázkám, které byly bonusové pouze pro ženy. Odpovídaly na ně všechny ženy bez vyjímky – takže i notná část těch, které vůbec netušily, co je ten reverse harem vlastně zač. První dotaz směřoval na teorii existence reverse harémů v realitě a druhý na touhu po vlastním reverse harému. Musím se vůbec zmiňovat, že nadpoloviční většina žen by nějaký chtěla? Radši si výsledky prohlédněte sami :)

A to je vše. Doufám, že pro vás byly výsledky průzkumu přínosné a zábavné a že se brzy potkáme na nějaké mé další přednášce nebo u případného příštího průzkumu :) Reverse harémům zdar!

Ke své přednášce na Animefestu 2010 na téma Reverse Harem jsem prováděla malý průzkum na téma Reverse harem a čeští otaku, který mi vyplnilo 275 lidí. Tímto všem zúčastněným ještě jednou děkuji. Díky vám se mi podařilo shromáždit spoustu zajímavého materiálu.

A jelikož na přednášce nebylo tolik času, abych stihla odprezentovat všechna zajímavá fakta, čísla a názory, pokusím se to vykompenzovat touto sérií článků. Rovnou předem říkám sérií, protože si nedělám iluze, že by se mi to mohlo vejít do jednoho článku rozumné velikosti. Takže pokud vás zajímá, jak to všechno dopadlo, pořádně dopodrobna, rozklikněte celý článek a připravte se na řádnou dávku grafů, čísel a lulz ;o)

Začněme pár čísly o respondentech. Bylo jich zmíněných 275, z toho 67% žen a 33% mužů, většina z nich ve věku 18-25.

Pokud vás zajímá, odkud se vzali, vězte, že ze všech možných otaku skrýší na internetech. Jednoznačně nejvíc jich ovšem přišlo z blogu Taylor. Ještě jednou díky Tay, že se o průzkumu u sebe zminila,  a jejím skvěle vycvičeným a poslušným čtenářkám, že poctivě vyplnily. Přesně tento segment byl pro výzkum klíčový, jsem ráda, že se je povedlo odněkud nahnat ;o) Berte s nadsázkou prosím. Jakož i všechno ostatní v tomhle článku.

Zdroje respondentů:

• chidori.sblog.cz (46.4%)
• nezjištěno (24.8%)
• animefest.cz (8.9%)
• forum.otakuland.cz (7.3%)
• hofyland.cz (7.1%)
• forum.akihabara.cz (1.3%)
• vyplnto.cz (1%)

První otázka byla jednoduchá – šlo v ní o to, kolik dotázaných vůbec pojem “reverse harém” někdy slyšelo. Bylo jich krásných 178 (64,73%) a těmto se pak otevřely další otázky dotazníku. Jejich demografické složení bylo následující:

Z těchto 178 respondentů celých 171 dále tvrdilo, že ví, co si pod tímto pojmem představit. Načež dostali stručnou a jasnou otázku. “Co?” A tato relativně nenápadná a navíc nepovinná otázka, se stala zdrojem nejvtipnějších výsledků celého výzkumu. Někteří věděli, někteří mysleli, že vědí, ale byli úplně vedle, další se snažili být třeskutě vtipní, jiní zas suverénně předstírali, že ví, a pak si to zbaběle šli vygooglit :D Někdo mi tam dokonce i překopíroval anglickou definici z wikipedie. Pro zajímavost – od chvíle kdy jsem zveřejnila výzkum mi tady na stránkách velmi prudce stoupla návštěvnost z vyhledávačů v závislosti na hledání výrazu “reverse harem“. Roztomílé. :D Každopádně víc než 90% odpovědí bylo správných. Tedy bylo z nich patrné, že dotazovaní věděli, o co se jedná. Rozdíly byly ve vtipnosti a vyjadřování.

Pro prezentaci jsem vybrala pět podle mě nejvtipnějších a nejvýstižnějších:

• Moc chlapů na jednu ženskou (něco jako na ČVUT)
• Bishinka v oblezeni vetsiho mnozstvi bishiku (obraz spravne fungujici “domacnosti” ^_^)
• Jedna slípka a bago bišíků, kteří po ní letí.
• Skupina chlapců, v jejímž středu se nachází dívka.
• Jedna holka, co ji obdivuje stádo magorů

Nicméně za pozornost stojí i spousta dalších, o které vás nechci ochudit. Předkládám tedy dalších asi 30 nejvtipnějších a nejzajímavějších odpovědí v abecedním pořadí:

• (nepodstatná ženská a) plno plno krásných mužů a chlapců =;)
• anime, kde si hlavna hrdinka chova stadocko bisikov roznych povah, tvarov, farieb a velkosti, aby si mali fanynky z coho vyberat
• Dívenku v obležení krásných bišíků ^^
• dívka(hl. hrdinka anime nebo mangy) obklopena pěknými chlapci…spoustou pěkných chlapců
• Dost nechutnej harém… :D Ale asi každý holce by se líbil…. ^^
• halda kluku kolem jedny holky
• Harém naruby – jedna žena má k dispozici mnoho mužů.
• Harém plný kluků… Mlask
• hl.hrdinka a okolo ní spousta hezkých mužů……nad kterými my můžem jen slintat
• hlavní hrdinka má okolo sebe stádo obdivovatelů
• Hlavní hrdinka musí odhánět zástupy bišíků.
• hlavní hrdinku obklopenou bandou bišíků, kteří za ní (z mě povětšinou neznámých důvodů) nehorázně pálí
• holka + hafo kluku. zni to jako gangbang, ale vetsinou je to mladezi pristupne.
• holka a okolo ní hejno kluku
• Holka s kupou kluků ^_^
• jedna dívka, spousta kluků v její bezprostřední blízkosti :-)
• jedna holka+záplava bishiku
• Jedna žena má 100 chlapců…
• Keď na čele chlapov je žena.
• Klasickej harém, jen místo borce je to holka obletovaná bandou kluků ^^
• Obrácený harém. Jedno děvče a spousta různorodých bišíků, aby si i divačky mohli vybrat dle vkusu.
• Okolo jedné ne zrovna krásné, nepříliš prsaté a ne vždy geniální dívky se motá několik zcela ideálních chlapců, kteří ji všichni milují a to i přesto, že dovede být naprosto nesnesitelná a děsně nenažraná.
• skupinu mužů točící se kolem jedné sukně
• spousta babochlapů
• spousta bishíků a jedna nesnesitelná pipka (=středobod jejich vesmíru)
• Spoustu krásných kluků pohromadě, jejichž rolí v daném seriálu/komiksu/knize je především oslnit spoustu mladých natěšených dívek. Aspoň většinou.
• Spousta mužů na jednu ženu a ted nemyslim gangbang
• Žena je obšťastňována více muži.

A jelikož ta otázka doslova v podstatě zněla “Co si představíte pod pojmem revrse harém?”, dostalo se mi ještě pár dalších kouzelných odpovědí:

• vela bishiekov pokope?XD
• bišíky :-) (a nějakou otravnou tupku, co se všude motá a překáží)
• mě ve školce :-D jediná holka v partě deseti kluků
• Že budu mít kolem sebe bandu chlapů, kteří budou jen a jen moji a splní mi každé přání.

Z těch, kteří uvedli, že vědí, o co jde, celkem 76% někdy vidělo nebo četlo něco z tohoto žánru. U žen bylo toto procento o dost vyšší než u mužů.

Reverse harémem, který se respondentům vybavoval jako první, se stal jednoznačně Ouran High School Host Club, který svými 57% naprosto drtí všechny ostatní. Na dalších příčkách se umístily Fruits Basket a Yamato Nadeshiko Shichihenge. Více lidí si ještě vybavilo Vampire Knihght, Hana Kimi a Saiunkoku Monogatari. U dalších šlo spíše o ojedinělé případy.

A to je pro dnešní část vše.

POKRAČOVÁNÍ ZDE

Letošního sedmého ročníku brněnského Animefestu jsem se účastnila jako přednášející a uvaděč. Ve volných chvílích jsem si ale mohla vychutnávat program i z nezaujatého diváckého pohledu. Čeká vás tedy další tak trochu hybridní report skládající se z postřehů z obou stran promítacího plátna. Trochu víc se rozepíšu o své přednášce, jelikož pro mě šlo o přelomový moment celého festu. (Než k ní došlo, byla jsem řádně nervózní, a po ní už mi naopak bylo skoro všechno jedno :) Dále přidám  poznámky ještě k pár dalším, pro mě něčím zajímavým, momentům festivalu.

Celý AF mi letos přišel organizačně zase o něco lépe zvládnutý než loni. Pokud se vyskytly problémy, byly spíše externího nebo technického rázu. A těch pár failů lidského faktoru, na které jsem natrefila, nebylo nijak zásadních a do příštího roku jsou myslím celkem snadno odstranitelné.

Ale teď už to vezměme popořadě. Předem upozorňuji, že se nejedná o klasický report, jen pár nesouvislých postřehů a zážitků z několika programových bodů z letošního AF.

Hetalia manga + její křest

První zajímavou událostí byl křest českého vydání mangy Hetalie. Už vůbec to, že manga vyšla, je skvělá zpráva a samo o sobě významná událost. Na Animefestu se křtila a prodávala za zlevněnou cenu. Je jasné, že jsem si ji nemohla nepořídit. K mému velkému příjemnému překvapení jsem zjistila, že se v oficiálním popisu mangy přímo na jejím přebalu objevily fragmenty mojí recenze. Jo! Mimochodem právě ona Hetalia recenze je tady na stránkách suverénně nejčtenějším článkem. Díky za vaši přízeň.

A co se samotného křtu týče, organizátorům se povedlo shromáždit velkou část hetalia cosplayerů už v pátek a přemluvit je k účasti na křtu, což působilo úžasně. Takhle bombastické „kulisy“ jen tak někde nemají. Zpestřením byl epický „Pád Ameriky“ neboli neplánovaná nehoda, když se cosplayerce Ameriky povedlo na férovku spadnout do zrádné prolákliny mezi pódiem a plátnem. Vůbec se nedivím, moc dobře ji znám (tu propast, ne cosplayerku), také jsem tam jednou málem zahučela. Naštěstí se jí nic nestalo a diváci se vesele pobavili :)

Hudební hry

Kapitolou, kterou nemůžu vynechat jak v reportu, tak na samotném conu, jsou vždy hudební hry. Letos jsem si jich sice moc neužila, ale zato jsem ozkoušela jednu novou.

Do herní místnosti jsem na delší dobu zavítala jen v sobotu dopoledne. Byla jsem ještě dost teple oblečená, protože venku bylo celkem hnusně a pršelo. Tak jsem se zařekla, že se zatím vyhnu všem skákacím lákadlům a půjdu si zahrát jen nějaké pohybově příliš nenáročné, abych se nezpotila hned po ránu. Takže jsem si na chvíli zablbla na paře a beatmanii, pak chvíli zaučovala nějaké nové nadšence a nakonec si ještě vyzkoušela Pop’n Music. Proti téhle hře jsem byla hrozně zaujatá, přišla mi prostě příliš infantilní a zbytečná, nepřinášející nic nového. O to víc mě překvapilo, jak neuvěřitelně zábavné to šmatání po velkých barevných kulatých tlačítkách je :D Bavilo mě to rozhodně víc než Beatmania a taky mi to podstatně líp šlo. A to i se všemi devíti tlačítky, i když to už bylo o dost náročnější. Když připočtu ještě ty hitovky, co tam jsou, musím přiznat, že si mě PnM naprosto získalo.

Co mě ovšem neskutečně mrzelo, že jsem z hudebněherního programu nestihla, byl iDANCE turnaj, na který jsem letos opět nemohla kvůli festovním povinnostem. Tentokrát jsem přesně ve stejnou dobu měla přednášku ve Scale, takže to fakt nijak obejít nešlo :(

Reverse Harem přednáška

Jak už jsem se zmínila, moje přednáška pro mě byla naprosto klíčovou událostí. Už pár dní před festem jsem měla noční můry zahrnující asi tak pětkrát větší Scalu a bizarní ovladače prezentací ve formě dopravních kuželů v animefestích barvách. Nejvíc jsem se bála, že se něco pokazí s technikou. A nakonec se mi to málem i vyplnilo.

Jelikož byla moje přednáška první a poslední ve Scale, nebylo tam na ni technicky téměř nic připraveno. Navíc v tu samou chvíli měl ve druhém sále přednášku hlavní host Animefestu – pan Júdži Nunokawa, takže veškerá nutná technika a mozky byly shromážděny tam. Uklidňující informace ze čtvrtka o tom, že headsety i ovladače jsou vyzkoušené a funkční, se tedy jaksi nevztahovaly ke Scale a mojí přednášce. Naštěstí se s pomocí několika schopných orgů a improvizace povedlo vše vyřešit. Dokonce se jim nakonec povedlo na poslední chvíli zajistit mi kromě slibovaného stolečku i luxusní křesílko na podium (thx to Skeletom, Aldy & default Scala staff :)

Další velký dík patří milému a ochotnému promítači Rauskovi, který mi celých 61 slajdů poctivě ručně odklikal, když se zjistilo, že ovladač nebude. Měl to o to zákeřnější, že na mě skrz malá okýnka v promítačce skoro neviděl a já jsem ještě dost po pódiu pobíhala, takže prý chudák musel popojíždět na jezdící židli okolo okýnek, sledovat mě a klikat. Ale zvládnul to fakt skvěle.

Menší zádrhel byl jen v prezentaci. Ze strachu ze selhání techniky jsem ji připravila ve spoustě verzí – od klasické, přes openofficovou až po záložní pdf. Dle instrukcí pro promítače měly bez problémů fungovat všechny, tak mi tam promítač prostě jednu z nich hodil… ale nefungovalo v ní  úplně všechno. Příště si zjistím předem, co bude za soft, a vyrobím asi jen OOo, aby se to nemohlo poplést. Nešlo ale o nijak zásadní problémy. V podstatě se nám na plátně nezobrazil jen jeden otazník a jeden obrázek. Obrázek dodatečně přidávám v plné kráse:

Co se dál týče přednášky, vůbec si nepamatuji, co jsem tam vlastně říkala a sama jsem zvědavá na videozáznam ^.^’ Jen vím, že jsem určitě zapomněla na pár věcí, které jsem původně zmínit chtěla. Možná přichystám nějaký zkrácený přepis a hodím ho sem. Určitě ale plánuji zveřejnit výsledky výzkumu, ty jsem na přednášce stihla projet jen povrchně, takže se na ně brzy můžete těšit podrobněji.

Jinak mě samozřejmě zajímají veškeré vaše připomínky, komentáře a poznámky k přednášce. Denně netrpělivě čekuji blogísky a čekám na nemilosrdný verdikt publika. Tož come on and blog me… (píseň k tématu). Nebo aspoň nechte koment ;)

Malé divadlo kjógenu

Díky lehkému skluzu programu se mi podařilo stihnout i vystoupení Malého divadla kjógenu, z čehož jsem měla hroznou radost. Byla jsem na ně strašně zvědavá, protože jsem o nich slyšela nadšeně vyprávět i slečnu, která se jinak o Japonsko vůbec nezajímá a o existenci něčeho jako anime vůbec netuší. A chválu jsem slyšela nejen od ní. Prostě jsem to měla nahajpované za všech stran a i přesto mě vystoupení Bóšibari hodně nadchlo. Získala jsem za tu půlhodinku spoustu nových poznatků ohledně japonských pijáckých písní, kjógenu a citoslovcí a ještě jsem se parádně pobavila. A navíc si už můžu odškrtnout kolonku „viděla jsem kjógen“ a být zas o trochu víc „in“ ^^

Vzduch v sálech :)

Poslední věcí, kterou musím oproti minulým ročníkům rozhodně pochválit, bylo klima v promítacích a přednáškových sálech. A opravdu to nemyslím jako vtip. Nevím, jestli jsem si prostě za ta léta už zvykla nebo jsem se tentokrát nevyskytovala na nejžádanějších programech, ale letos mi ve všech sálech přišlo naprosto bez problémů dýchatelno. Myslím, že větrací pauzy vážně dost pomohly. Navíc se díky nim daly pěkně korigovat případné skluzy programu. Takže BANZAI pro větrací pauzy!

Také jsem po dlouhé době potkala spoustu známých, poznala pár nových tváří známých jen z internetu a historek, příjemně si popovídala, pobavila se atd. Takže příští rok AF znovu určitě nevynechám a když budou pozitivní ohlasy, připravím si zas nějakou tu přednášku. Tak pište! :)

OK Go je americká indie rocková skupina, kterou znám už pár let. Jejich CD Oh No jsem si dost oblíbila vždycky si ho ráda znovu poslechnu. U toho jsem ale taky zůstala, protože mě nějak nikdy nenapadlo si tuhle kapelu víc proklepnout. Což byla ovšem kolosální chyba!

Kdybych to totiž udělala, dozvěděla bych se už dávno, že ve světě jsou OK Go zatraceně dost známí. A to nejen díky své fantastické hudbě, ale převážně díky svým fenomenálním videoklipům. Je čas neznalosti napravit!

Nejdřív pár základních fakt. Kapela vznikla v roce 1999 a v současnosti ji tvoří zpěvák a kytarista Damian Kulash, basák Tim Nordwind, klávesista Andy Ross a bubeník se sympatickým jménem Dan Konopka :) Mají na kontě tři velká studiová alba – OK Go, Oh No a letos nové Of the Blue Colour of the Sky.

Pro fanoušky hudebních her přihodím ještě zajímavost, že jejich songy se objevily ve hrách Guitar Hero On Tour a Rock Band a letos vydali balíček pro Guitar Hero 5 a Band Hero.

Ale přesuňme se už k tomu vizuálně zajímavému – k jejich dokonalým dechberoucím videím. Společným znakem všech jejich slavných klipů je to, že všechny byly natočeny na jeden záběr beze střihu. A to je to, co na tom diváky nejvíc fascinuje.

A Milion Ways

Vůbec první video téhle kapely (vydané v roce 2005) a hned ohromný úspěch. Natočeno na zpěvákově dvorku a samozřejmě na jeden záběr. Zajímavostí je, že ten, co tam předstírá, že zpívá, je skutečnosti basák a v téhle písničce vůbec nezpívá :D

Původně prý toto homevideo vůbec nemělo být oficiálním videoklipem k písničce, ale rozšířilo se mezi jejich známými a zbytkem světa rychleji, než by kdo čekal, a mělo takový úspěch, že ho nakonec opravdu oficiálně vydali. Hned první video skupiny se tak nejvíce začalo šířit virálně po netu. Dle Wikipedie se toto video stalo v srpnu 2006 nejstahovanějším hudebním videem všech dob s asi 9 miliony stáhnutí..

Taneček, který skupina v klipu předvádí, byl dost často napodobován fanoušky a dokonce proběhla i soutěž o nejlepší fanouškovské ztvárnění pod heslem “Viděli jste tancovat nás, teď chceme vidět my vás”. Vítězové si mohli zatancovat se skupinou na podiu při jejich koncertě. Jednoduše už jde o legendu – něco jako jako Hare Hare Yukai  pro anime fandy ;)

Here it goes again

Doposud největší hit a největší fenomén. Na jeden záběr natočená geniální choreografie na běžících pásech. Zpěv opět předstírá basák :)

Video se stalo světovou senzací, dnes má na YouTube přes 50 milionů shlédnutí a získalo i několik prestižních ocenění (včetně Grammy).

I zde se opakovala akčnost fanoušků, napodobování a soutěž.

This Too Shall Pass

Nejnovější a nejkolosálnější počin naší čtveřice. Když už si všichni mysleli, že nás OK Go už nemůžou ničím překvapit, chlapci se opět překonali  A opravdu ve velkém.

Tohle video je taková senzace, že mnozí pochybují o jeho autentičnosti. Sama skupina prý jeden střih přiznala. Ale ať je to, jak je to, stejně je ten klip geniální. A dostal se dokonce i do českých médií:

• OK GO sjeli z trenažéru do dílny, aby zase byli slavní – Aktualne.cz
• Geniální klip: Tahají Ok Go lidi za nos? Posuďte sami - lidovky.cz
• musicserver.cz
• i-legalne.cz

Než se ale povedlo tohle geniální dílo dotáhnout a natočit, uspokojila kapela fanoušky v mezičase druhým videem ke stejnému songu. Tentokrát zahrnuje vojenskou pochodovou kapelu Notre Dame’s Marching Band. Natočeno celé najednou a live. Včetně zvuku!

VIDEO ZDE

(Bohužel nejde vložit přímo kvůli gramofirmě. Jediné oficiálně povolené video, které lze vkládat na jiné stránky, je momentálně udělátková verze This Too Shall Pass, a to díky tomu, že si na ni OK Go našli sponzora. Ano ty další dvě videa, co tu vidíte jsem ukradla z jiných než oficiálních kanálů. Je možné, že dlouho nevydrží…)

Tak jak se vám líbili? Nejsou prostě geniální? ^___^

A jen tak mimochodem, momentálně na XFM probíhá anketa o nejlepší hudební videoklip všech dob…. Here it Goes Again je mezi tipy redakce :)  Pokud budete chtít, můžete hlasovat do konce dubna (což mě taky donutilo dopsat tenhle článek včas ;o)

Animefest pořádá každoročně webovou soutěž ve funsubování. O co jde? Dostanete krátkou ukázku z nějakéko anime v originálním znění bez titulků a vaším úkolem je vymyslet k ní co nejvtipnější český “překlad”. V podstatě čím víc se vzdálíte od původního významu, tím líp.

Letos jsem pomáhala s přípravou této soutěže, takže jsem vybírala nějaké ty soutěžní ukázky a také připravila dva příklady pro soutěžící, aby měli představu, co s tím. A o ně se s vámi dnes podělím. Aspoň mi tu zas jednou něco přibude :)

Tak to jsou ony:

Toradora

Utena

Podrobnosti o soutěži, soutěžní příspěvky a výsledky naleznete zde:

A o co že tu tedy jde?

Lusi’s Anime Chords Live je můj kanál určený pro videa k akordům, které uveřejňuji zde na stránkách. Takže si zaprvé můžete poslechnout, jak to hraji já ;o), a za druhé okoukat rytmus, fígle, hmaty, přehmaty, prostě všechno, co by vám mohlo v případě pouhého textového dokumentu být nejasné. A to je také primární účel, ke kterému byl kanál vytvořen. Časem možná přibudou i nějaká videa jiného typu, ovšem to je zatím ve hvězdách.

Prozatím zde najdete tři songy v mém podání a postupem času by měly přibývat další. S těmi, co tam jsou teď, nejsem úplně spokojená (vlastně skoro vůbec), takže ty se také jednou nejspíš dočkají lepších verzí.

Seznam:

• You Are My Love – Tsubasa Chronicle
• Itazura na Kiss – InuYasha
• Kono yume no hate made – Goro, bílý pes

Pokud vás to zaujalo, běžte se juknout a nezapomeňte mi pak dát nějaký feedback. Díky.

BECK je 26-dílné hudební anime o jednom chlapci, jedné kapele a o životě. Dle mého názoru je to jeden z neprávem opomíjených kousků. Přestože nejde o žádnou špičku anime tvorby, tenhle seriál má fascinující atmosféru a nepopsatelné kouzlo. Takže pokud máte rádi rock, nechcete žádné velké psychodrama a už máte po krk bezduchých pestrobarevných slátanin, BECK je tu přesně pro vás.

Děj není na první pohled ničím, co byste ještě nikdy neviděli. Čtrnáctiletý Yukio, přezdívaný Koyuki, nemá žádné zájmy, skoro žádné kamarády a zrovna prochází životním obdobím klidu před bouří, resp. vcelku nezajímavého živoření před pubertou :) Událostí, která uvede všechno do pohybu, je jeho setkání s podivným zpěvákem Ryuusukem a jeho ještě podivnějším sešívaným psem, kterého Koyuki shodou okolností zachrání. Díky Ryuusukemu a dalším postupně se nabalujícím postavám se do Koyukiho života dostanou věci, které ho obrátí o 180 stupňů – rock, kytara, holky a také třeba plavání ;D. Prostě puberta, jak se patří. Časem se Koyuki stane součástí Ryuusukeho kapely BECK (v USA později známé pod názvem Mongolian Chop Squad) a děj dále sleduje osudy členů skupiny a její pozvolnou cestu ke slávě.

Kostra příběhu je sice poněkud klišoidní, ale celkovému kouzlu to nijak neubírá. Fascinující je, že i přes všechny „neuvěřitelně náhodné náhody“, které by se v normálním životě na 95% nestaly, působí příběh a vůbec celé anime ohromně reálně. Velký podíl na tom má grafika. Celé dílko vyzařuje úžasný „devadesátkový feel“, všechno v něm působí tak nějak ušmudlaně a možná právě proto jsem zde jako u jednoho z mála anime byla schopná věřit, že takhle nějak by mohlo reálné Japonsko vážně vypadat. Co se ovšem týče animace jako takové, ta mě místy spíše rušila. Nevím, jestli šlo o záměrnou stylizaci nebo byla prostě odfláknutá, nicméně jsem v některých situacích opravdu netušila, zda jde o chybku animátorů nebo se postava má úmyslně pohybovat jako zfetovaná. Co seriálu vyčítám, je převážně rozpohybování postav, proti character designu nic nemám. (I když přiznávám, že na některé postavy se mi fakt nekoukalo hezky… ale to jen podtrhovalo tu opravdovost. V běžném životě se mi to taky stává :o)

Každopádně postavy a jejich charakterová propracovanost jsou jedním z významných plusů tohoto seriálu. Opět tu nemám problém uvěřit, že se nějaký zmatený Koyuki, apatický Ryuusuke, kliďas Saku, ambiciózní Taira, vysmátý Chiba či rázná Maho pohybují někde mezi námi. Přestože se tu možná s nikým konkrétně neztotožníte, stejně si nejspíš většinu z nich oblíbíte, ať chcete nebo ne.

Prvkem, který tu dále hodlám vychválit do nebe, je hudba. Nejen, že hudba je na BECKovi nejspíš to nejlepší, on totiž i celý soundtrack je jeden z nejlepších soundtracků z anime, které znám. Logické, dalo by se říct, je to přece hudební anime. Ale musím upozornit, že je to po hudební stránce opravdu vydařené hudební anime, což se zas tak často nevidí. Minimálně mně to hodně sedlo. Soundtrack se neomezuje jen na pecky naší ústřední fiktivní skupiny. Objevují se na něm hitovky i mnoha dalších fiktivních skupin :o) A tak zde ve výsledku kromě všudypřítomných chytlavých kytarovek najdete songy od rapu po j-pop. Tuhle rozmanitou směsici rozhodně doporučuji k poslechu.

Ovšem jak soundtrack, tak výkony seiyuu mají jeden lehký zádrhel. Tím zádrhelem je angličtina. Jelikož se v ději vyskytuje několik postav, které buď žily v Americe nebo jsou přímo Američani, mluví se tam „anglicky“ v jednom kole. A zpívá ještě častěji. Musím sice pochválit, že oproti engrish, běžně slýchané v japonských filmech a anime, je tahle angličtina o poznání lepší a na role Američanů si najali dokonce opravdové cizince, ovšem pokud vaše ucho není zvyklé na japonsky pokřivenou výslovnost, může vás to tahat za uši. To samé platí i o písničkách. U těch, pokud nemáte při ruce texty, je většinou skoro nemožné dekódovat, co přesně se tam zpívá, přestože je to „anglicky“. Nejvtipnějším důkazem jsou fansuby prvních dílů z doby, kdy ještě nebyly oficiální texty na světě a chudáci subeři museli improvizovat z odposlechu. Většinou se s pravým textem skoro neshodují. Pokud se vám to ale podaří překousnout nebo tomu prostě nějak přizpůsobit vaše ctěná ušiska, jsou ty písničky fakt příjemné na poslech.

Zaměřím-li se na to, jak se mi celé tohle anime sledovalo, musím přiznat, že první dva díly mě nijak extra nechytly, ovšem v těch dalších mě příběh strhnul a vtáhnul úžasným způsobem. A nepustil až do konce. Přestože mu bývá vyčítáno předčasné vyvrcholení pár dílů před koncem a rozpačitý konec, mně to nijak zvlášť nevadilo. Přijde mi to jako logický důsledek toho, že jde o adaptaci mangy a příběh jako takový tedy ve své kreslené podobě pokračuje mnohem dál. Autoři anime se s tím podle mě dokázali vypořádat dost slušně, seriál adekvátně zakončit a zároveň naznačit další vývoj.

V této souvislosti bych zmínila spíš jiný problém, a to občasné nelogické skoky v ději. Bylo z toho cítit, že v manze se mezi jednotlivými událostmi a konverzacemi stala asi ještě spousta dalších věcí, které by ději dodaly větší plynulost a jasnou logiku. Všechno by samozřejmě vyřešilo přečtení mangy, do čehož se mi ovšem nechce z podobných důvodů jako třeba u NANY nebo Nodame –  je to dlouhé, nijak zvlášť mě nebere kresba a hlavně – chybí tam ta hudba! Pro mě je hudba u hudebních příběhů jaksi dost podstatnou součástí a lákadlem. I přes všechny nedostatky mi ale BECK hodně přirostl k srdci.
.

BECK je prostě anime se zvláštním kouzlem. Rozhodně bych ho neprohlašovala za  nejlepší nebo dokonalé, nezaujme každého, ale má schopnost se člověka dotknout. Pokud jste někdy hráli na kytaru, poslouchali rock, chodili na koncerty, měli kapelu, nebo prostě jen chodili na střední školu a prošli si procesem dospívání, je tu jistá šance, že chytí právě vás.

To anime má prostě sílu, i když nejsem schopná říct, čím přesně to je. Nicméně jsem přesvědčená, že ještě dlouho, až budu v létě zírat na měsíc,  budu si u toho zpívat “Full moon swaaays…” a zamačkávat nostalgickou slzu.

BONUSOVÉ ZAJÍMAVOSTI

• Celé anime obsahuje tuny narážek na reálný rockový svět – od nápisů a obrázků na tričkách až po vzhled a pózy některých postav. Znalci si jistě smlsnou.
• Koyukiho dabuje Daisuke Namikawa (Fay z Tsubasy, Itálie z Hetalie) a tak občas jeho „Sakuuu…“ zní přesně jako „Doitsuuu…“ :D
• Chystá se hraný film. A vypadá dost lákavě. V hlavních rolích Hiro Mizushima a Takeru Sato. Trailer ZDE. Oficiální stránky ZDE. K vidění již letos v Japonsku ;o)

Saiunkoku Monogatari ENDING 2

performed by Miho Teruya
transcribed by Lusi <lusimail_at_gmail.com>

Asu He
------ 

C Em F G

C     Em     F       C
Tooku de uta ga kikoeru
C      Em    F    Am
Yozora ni ukabu omoi

F    C    G    C
Toki no yukue ni
F    C  G    F
Samayou kokoro

Am  G   F       C      Am      F
Taisetsuna hito to asu no yume o
     G      C
Mirareru youni
Am  G        F   C
Inochi no kakera o
      F     G        C
Hoshi yo mamotte kudasai

Tooku de uta ga kikoeru
Yozora o meguru omoi

Shinjiru koto wa
Tsuyoi yasashisa

Atarimae no hibi o
Ima wa totemo itoshiku omou
Ikiru yorokobi o
Hoka no nani ni kaeyou

*mezihra*

Eb  Gm  Ab  Eb

Eb  Gm  Ab  Bb

Cm Bb  Ab  Eb

Cm Gm Ab Eb

Gb Db Gb     Db E Bmaj

Bm A  G  A B

Db    Fm     Gb      Db
Tooku de uta ga kikoeru
Db     Fm    Gb   Bbm
Yozora ni ukabu omoi

Gb   Db   Ab   Db
Toki no yukue ni
Gb  Db Ab   Gb
Aragau kokoro

Bbm Ab  Gb      Db     Bbm     Gb
Taisetsuna hito to asu no yume o
     Ab     Db
Mirareru youni
Bbm Ab    Gb   Db
Ikiru yorokobi o
      Gb    Ab       Bbm
Mune ni fumidasu yo ima
     Ab     Gb
Kurushimi o koe
     Absus4    Db
Subarashii hi e

Db  Gb  Db

Taisetsuna hito to asu no yume o