Po delší době jsem se zas dostala do styku s českým dabingem anime. Vyvázla jsem z onoho setkání ve zdraví, ale o svůj zážitek se musím podělit.

Dabing anime je jev, který je v našich zeměpisných šířkách stále častější a budeme si na něj muset zvykat, ať chceme nebo nechceme. O co by se nám ale zvykalo snadněji, kdyby nebyl takový, jaký v současnosti je.

Nejsem žádný odpůrce dabingu jako takového. Mám-li možnost, pustím si film nebo seriál téměř vždy radši v originále, kvalitní dabing ovšem ocenit dokážu. Dokážu si jeho sledování dokonce i užít. Bohužel se ale také dokážu pohoršit nad dabingem nekvalitním, zcestným překladem nebo nevhodným výběrem dabérů.

V následujícím článku najdete můj osobní názor na dabing anime seriálů vysílaných na Animaxu. Přestože nadávání na český dabing je samo o sobě dost vděčné a oblíbené téma, nepůjde o pouhý výlev, jak je to všechno špatně. Budu se snažit podívat na věc z více úhlů,  úplně pochvalně z toho ale taky bohužel nevyjde.

Animax je nástupcem televizní stanice A+, prvního kanálu u nás, který se specializoval pouze na anime, které tam běželo zásadně s titulky. Už za časů A+ docházelo k chybám. Občas se stávalo, že v titulcích nefungovala diakritika, byly špatně přeložené nebo nebyly vůbec. Čas od času se vysílal špatný díl, jindy zase správný díl, zato pouze s maďarským dabingem atd. Chyb ale postupně ubývalo. Když stanici převzala společnost Sony Pictures Television International a znovurozjela pod názvem ANIMAX, chyb ubývalo dále (ovšem ve věcech už dříve pokažených ke změnám k lepšímu nedošlo). Postupem času ale téměř všechny nové seriály začal Animax uvádět v dabované verzi. Mnohé zaryté japanofily to rozhořčilo a pohoršilo, jiné (mladší a neovlivněné) diváky to zas naopak mohlo potěšit a udělat pro ně anime přístupnější.

Tento článek se nebude zabývat tím, zda je dobré anime dabovat nebo ne. O tom už proběhlo desítky diskusí a stejně nikam nevedly. Pokusím se soustředit pouze na to, jak na mě český dabing anime a jeho konkrétní provedení působí. Zaměřím se pouze na seriály vysílané na Animaxu. (O MIDO filmu a dalších znehodnocevatelích distributorech třeba zas někdy příště.)

Já sama z dabovaných anime viděla FMA, Death Note, část Honey and Clover, část Gankutsuou a část Nodame Cantabile. Své hodnocení zakládám na zážitcích ze sledování právě těchto seriálů v českém dabingu. (Nejpopulárnější a nejdiskutovanější série Bleach a Naruto jsem neviděla ani v jedné verzi, takže těch se moje hodnocení netýká.)

Co na Animaxu oceňuji

Zkusím začít pozitivně – několika body, za které má Animax ode mě palce nahoru :)

• Jeho samotná existence

Stále jde o jediný TV kanál v ČR , který je zaměřený pouze na anime, což je potřeba si uvědomit a ocenit.

• Výběr titulů

Oceňuji i výběr vysílaných seriálů. Kromě všeobecně uznávaných kvalitních děl, jako je třeba Hellsing nebo Trigun, mám radost, že se na obrazovkách objevují i moje osobní srdcové záležitosti – Death Note, Lovely Complex a Nodame Cantabile patří na špičku mého žebříčku.

Těší mě, že se u nás vysílají, ovšem na druhou stranu s tím přichází také fakt, že musím přihlížet tomu, jak jsou mé oblíbené seriály často překladem a dabingem v jistých aspektech znehodnocovány, což mě samozřejmě mrzí. Kdyby šlo o nějaké neznámé „tohle nám Japonci prodali nejlevnějš“, asi bych to tolik neřešila.

• Dabing na profesionální úrovni

Pokud se vám nelíbí na tomto místě slovo profesionální, nahraďte si ho výrazem „rozhodně méně odfláknutý než u anime u konkurence“. Dabing na Animaxu sice třeba úplně nesedí, ale aspoň na něm pracovali skuteční herci a člověk u sledování nemá pocit, že to celé namluvili dva technici, co u toho zrovna seděli, Franta, co šel zrovna okolo, a Mařka, která se by se jinak nudila na recepci. Zásadní problém však vidím v tom, že tito kvalitní herci dabují v anime zpravidla zcela nevhodné postavy.

Je běžné, že český dabing je sám o sobě kvalitou zcela v pořádku a pokud neznáte originál, nepřijde vám na něm nic zvláštního. V případě, že původní verzi ovšem znáte, se občas nestačíte divit.

• Online player

Umožnění zhlédnutí celých epizod na webu je věc, za kterou Animax jednoznačně zaslouží ohromný respekt a pochvalu. Tímhle krokem mě velice příjemně překvapili.

Problémy a záporné stránky

Přesunu se teď k soupisu věcí, které mě na česky dabovaných anime na Animaxu naopak rozhodně netěší.

• Výběr herců

Jak už jsem zmínila v kladných bodech, herci jsou sice dobří, ale problém je evidentně v přiřazování rolí. Velmi často je k postavě vybrán prostě nevhodný hlas.  Je mi jasné, že japonským hláskům se ty české svou náturou prostě přiblížit nemůžou, ale stejně si myslím, že by si výběr herců zasloužil v tomto případě více pozornosti. Když desetiletého kluka (FMA) dabuje jen o něco mladší hlas než šedesátiletého starce (DN), něco prostě není v pořádku.

• Nerespektování atmosféry originálu

Opět tu platí, že v češtině anime nikdy nevyzní stejně jako v japonštině, ale v v českých animaxích verzích dochází často ke změnám, které nutné nebyly. Jde především o emoce v hlasech postav, které jsou nahrazeny úplně jinými (napřiklad znuděný génius Light Yagami, který v české verzi pronáší každou druhou větu s naprostým nadšením a zápalem, pokud se dobře pamatuji).

Jsou tady ovšem i jiné změny oproti originálu, nad kterými zůstává rozum stát. Jedna taková mě původně přiměla začít sepisovat tenhle článek. Náhodně jsem totiž zahlédla znělku „českého“ Lovely Complexu a nestačila jsem zírat. Změnu názvu na „Bezva dvojka“ jsem ještě ochotná pochopit. Důvody ke změně původní písničky za jinou random písničku ze soundtracku jsou mi ale záhadou. Zvláště pak, když jsou obě v japonštině. Jediné logické vysvětlení, o kterém spekulujeme, by bylo, že na původní song nejsou práva mimo Japonsko. Proč to ale nahradit zrovna něčím tak rozdílným, to mi hlava nebere.

Když už jsem u toho Lovely Complexu, napadá mě ještě jedna věc. Velká část kouzla toho anime spočívá v tom, že všechny postavy mluví kansaiským nářečím.  Z české verze jsem sice neviděla nic víc než onu znělku, ale stejně pochybuji, že by nechali nadabovat celé anime třeba Moraváky. Přesto by to ale bylo úžasné a pro mě určitě pádný důvod, proč se podívat i na české znění.

• Problémy se jmény

Pokud jde o japonská jména, ty jsou překládána a vyslovována celkem obstojně. Zádrhel ovšem nastává u jmen nejaponských, která si Japonci sice nějak vymyslí, ale vyslovují po svém. Když se pak „česká verze“ těchto jmen dělá na základě japonské výslovnosti, můžou vznikat nejrůznější divnosti. Tak například postava jménem Near (japonsky vyslovováno [ni-a]), která se pak v češtině jmenuje prostě Níja. Když ho pak někdo oslovuje, zní to, jako by se sháněl po Neovi z Matrixu :) Další slušný svinčík pak dokáže napáchat záměna písmenek L a R, která Japonci nerozlišují.

Nicméně se najdou i taková nejaponská jména, která jsou v japonské verzi vyslovována dokonce lépe než v té české. Například věhlasný evropský dirigent v Nodame Cantabile, který má krásné německé jméno Franz von Stresemann, se chudák v české verzi jmenuje [Stresmen]. Au.

Ještě bych se aspoň krátce zmínila o přechylování ženských jmen. Je to vždycky hlavně o zvyku. Mně osobně zní Misa Amanová a Kijomi Takadová dost hrůzně, ale byla bych to ochotná akceptovat, kdyby se přechylování dodržovalo všude, což se ale neděje. Koneckonců, kdyby se Nodame jmenovala Megumi Nodová, těžko by z toho zkrácením mohla vzniknout její přezdívka. Přišlo mi, že se ale jednotnost víceméně dodržuje aspoň v rámci jednotlivých seriálů, což je fajn.

• Chyby v překladu

Nad špatnými fanouškovskými překlady anime se dá mávnout rukou. Málokdo se nad tím už dnes pozastavuje. Pokud se ovšem něco takového přihodí u oficiálně vydaných titulů, je to už trochu jiný problém. Předpokládám, že tam jsou lidé za překlad placeni, tak by měli odvádět práci aspoň na nějaké úrovni. Dále předpokládám, že jde-li o profesionální překlad, měl by v procesu existovat člověk, který překlad kontroluje. Jsem příliš naivní? Nejspíš ano, protože takhle to evidentně nefunguje. Překlady se hemží anglikanismy, prapodivnými slovními obraty (viz „nemají žádné skrupule“ v záhlaví) a překlady, které vyloženě překrucují smysl. Pro příklad jeden citát z Nodame Cantabile:

ORIGINÁL: „Klavír mi šel vždycky hůř než housle, tak jsem se na vysokou zapsal právě na klavír. Ale tvrdě jsem zabral (bral jsem to vážně), takže jsem se během dvou let vypracoval na nejlepšího v ročníku. Proto možná začínám trochu polevovat.“

ČESKÝ DABING: „Nebyl jsem na housle tak dobrý jako na klavír. Proto jsem se na škole přihlásil právě do klavíru. A i ten jsem bral hrozně vážně. I když jsem skončil druhý nejlepší v ročníku, mám pocit, že to pořád není ono.“

Pokud jste dočetli až jsem, už jste určitě zvědaví i na nějakou demonstrační ukázku. Tady je – Zápisník smrti – 33. díl (Kijomi Takadová, Elle, Neo a „nedělají si žádné skrupule“ included)

Nebudu zde rozebírat možné důvody, které k současnému stavu vedou, nebo možnosti, co a jak by s tím šlo udělat. Do výroby dabingu nevidím, netuším, kolik na to má společnost Animax peněz, kdo je za to zodpovědný, jestli je hlavní zdroj chyb v Čechách nebo někde cestou a proč vlastně jsou věci tak, jak jsou. Můžu jen konstatovat, jaký výsledek vídáme na obrazovkách. A z něho tedy úplně nadšená nejsem. A co vy? Těším se na vaše názory a postřehy v komentářích.

Nebudu se rozepisovat o tom, kterak je Kuragehime úžasné a originální anime, to už za mě udělali třeba Beldaran, Hintzu nebo Taylor. Já se dnes budu soustředit pouze na opening tohoto skvostu, který je geniální sám o sobě. Předložím vám přehledný přehled všech filmových referencí, kterými je tato minutu a půl dlouhá znělka doslova prošpikovaná.

Sama jsem poznala7/10 (a jsem na to patřičně hrdá), k rozšifrování zbytku mi pomohly všemocné internety. A jak jste na tom vy?

Nejprve se podívejte na celý opening, sledujte pozorně a tipujte:

A zde je řešení:

Sex ve městě (Sex and the City)

ČSFD IMDB

Star Wars

ČSFD IMDB

Zpívání v dešti (Singin’ in the Rain)

ČSFD IMDB

Mary Poppins

ČSFD IMDB

Vládce severní dráhy
(Emperor of the North Pole)

ČSFD IMDB

Bůh gamblerů(God of Gamblers)

ČSFD IMDB

James Bond

Hra smrti (Game of Death)

ČSFD IMDB

Absolvent (The Graduate)

ČSFD IMDB

Blízká setkání třetího druhu
(Close Encounters of the Third Kind)

ČSFD IMDB

Tak, co? Tipovali jste správně? Nebo si myslíte, že je to všechno úplně jinak? Některé scény jsou trochu sporné, takže  se nestyďte napsat své názory do komentářů.

„Cože!? Anime o tom, jak spolu nejrůznější političtí vůdcové hrají mahjong o osud světa? I ti mrtví? A Japonec, že je všechny drtí a zachraňuje svět? Jo, on je to Koizumi! Tak to už se nedivím. A musím to vidět!“

A vy možná po přečtení této recenze budete muset taky :)

Japonského expremiéra Džun’ičira Koizumiho jsem si ohromně oblíbila při psaní své diplomky o japonské zahraniční politice. Tak svérázná osobnost se v moderních dějinách hned tak nevidí. A v těch japonských už vůbec ne.

Bývalý premiér Koizumi byl jedinou postavou v knihách a odborných článcích o politice, která mě přinutila se během tvorby diplomky regulérně nahlas smát. Jakmile se v daném článku objevil Koizumi, bylo jasné, že bude o zábavu postaráno. Takže ve chvíli, kdy jsem zjistila, že o něm existuje i anime, bylo pro mě jasnou volbou.

Tenhle extravagantní suverén, který se na postu ministerského předsedy udržel 5 let (což je na současné japonské poměry podstatně déle, než je zvykem), převrátil v Japonsku, co mohl. Něco k lepšímu, něco k horšímu, každopádně si ale svým nekonformním vzhledem, chováním a počínáním vydobyl velké sympatie doma i v zahraničí. V Japonsku se stal téměř legendou, což vysvětluje, jak o něm mohla být napsána manga a v zápětí natočeno anime.

Ve své pozici si navzdory japonským zvyklostem dělal, co chtěl, a v mnoha případech nedbal na rady úředníků, odborníků ani spolustraníků. Navíc si taky nedal říct a neustále navštěvoval jistou svatyni, čímž neuvěřitelně rozčiloval sousední mocné státy. Nic si z toho ale nedělal a aby tomu nasadil korunu, vzal si s sebou na návštěvu oné svatyně jednou dokonce dalších 92 členů své strany…

Ale to už hodně odbíhám od tématu, dneska to má být přece o tom, jak Koizumi hrál mahjong. Tedy alespoň dle tvůrců Mudazumo Naki Kaikaku. Název by měl v překladu znamenat Reformy bez zbytečných tahů[1] a je parafrází na slavné Koizumiho heslo o reformách, které se nevyhnou ničemu. V angličtině se dílo jmenuje příznačně The Legend of Koizumi :)

Manga má zatím 4 svazky a anime 3 webové díly po cca sedmi minutách, později spojené dohromady a vydané jako jedna standardní OVA epizoda. Mangu jsem zatím nečetla, ale o zážitky ze shlédnutí  zmíněného OVA se ráda podělím.

Mudazumo Naki Kaikaku OVA i manga se točí kolem jediných dvou věcí – Koizumiho a mahjongu. Nemusíte však rozumět mahjongu, abyste si to užili (respektive bude vám to připadat jako absolutní WTF, ať již mahjongu rozumíte nebo ne ;o). Koizumi je zde zobrazován jako nesmrtelný hrdina a  neporazitelný mahjongista, který svým umem a triky poráží živé i mrtvé světové vůdce a většinou tím zachraňuje svět (nebo přinejmenším Japonsko).

V anime si to takhle rozdává s Kim Čong-Ilem a jeho synem a následně s čínským prezidentem Huem, premiérem Wenem a z hrobu vstalým Mao Ce-tungem. Víc hlav států k mahjongovému stolu proti Koizumimu v anime zasednout nestihlo, ale pokud budou další díly, určitě na ně dojde (v posledních pár vteřinách jsou naznačeni Putin, Tymošenková a dokonce papež).

Nicméně v daném OVA se objevují i některé další postavy světové politiky, i když ne přímo v mahjongovém boji. Rozhodně se je na co těšit. Uvidíte tak například tatínka a synka Bushovi, přičemž ten mladší se tu zjeví na Segway (evidentně v souvislosti s jeho slavným failem). Jen tak mimochodem, kdyby vás to zajímalo, tak Koizumi, ten na Segwayi umí :D Je to prostě BOREC!

Abych pravdu řekla, Džun’ičiró Koizumi je v podstatě takový japonský Chuck Norris :) A jestli nevěříte, tohle anime vás o tom zajisté přesvědčí!

A závěrečné shrunít? Ačkoliv o mahjongu nevím ani píp, vůbec to nebránilo tomu, abych se u Mudadzumo Naki Kaikaku celou dobu náramně bavila. Konkrétně se to projevovalo hysterickým smíchem spojeným s obřím WTF v očích :) Znalosti politiky se ale šiknou, ovšem pokud vám schází, není v tomhle případě problém je aspoň částečně dostudovat třeba na wiki, abyste si zlepšili divácký zážitek.

Čím podrobněji znáte japonskou politickou scénu a světovou politiku, tím víc se budete u tohoto anime třískat smíchy. Pokud k tomu ještě navíc rozumíte mahjongu, troufla bych si tipnout, že vás tohle dílo naprosto odrovná.

P.S. Děkuji Grekovi za tip.

[1] Přeložit tohle mi dalo slušně zabrat. A pořád si nejsem úplně jistá správností. Pokud se najde dobrý japonštinář, co zároveň rozumí mahjongu  a vymyslí, jak nejlépe přeložit „tsumo“, budu moc vděčná. Přesný název mangy je ムダヅモ無き改革 , jestli vám to pomůže ;o)

Druhá část výsledků průzkumu na téma Reverse harem a čeští otaku prováděného k mé přednášce na Animefestu 2010. V této části se podíváme, jak je to s oblíbeností reverse harémů, jednotlivých seriálů, jejich základních rysů a různých typů bišíků. Dojde i na potenciální reverse harémy v reálném světě :)

Tentokrát začneme otázkou, která měla zjistit oblíbenost reverse harémů obecně. Celkově převládala odpověď „ano“ a „spíše ano“ (ano 14%, spíše ano 51%) „Spíše ne“ odpovědělo 30% dotázaných a pouhých 6% uvedlo, že reverse harémy nemá rádo vůbec. Pro připomenutí – tuto otázku dostali již pouze ti, kteří uvedli, že vědí, co reverse harem je. Markantní rozdíly byly mezi názory mužů a žen. Zde grafy vypadaly následovně:

Další otázky už dostávali pouze respondenti, kteří na předchozí otázku odpověděli „ano“ nebo „spíše ano“. Jak je vidět, bylo mezi nimi velmi málo zástupců silnějšího pohlaví a vypovídací hodnota samostatného vzorku mužů tak již není příliš vysoká. Přesto ještě v následující otázce rozdělím naposled grafy na pánské a dámské výpovědi.

Jde totiž o problematiku toho, co konkrétně se na dílech tohoto žánru dotazovaným líbí. A v jistých věcech se tu muži a ženy opět silně rozcházeli.  ;o)

U odpovědí mužů například ani jednou nepadl faktor, který u žen naprosto zvítězil. Spousta bišíků :) Jelikož šlo o polouzavřenou otázku, sešlo se zde i mnoho nepředepsaných odpovědí. Překvapilo mě například „nekonečné množství variací yaoi pairingů„, které jsem do možností úmyslně nedala, abych nemohla být obviněna z ovlivňování svědků ;o)

Celkové skóre pak vypadá (ve zkrácené podobě) následovně: humor trhnul bišíky :D

Další věcí, kterou jsem se průzkumem pokusila odhalit, byl nejoblíbenější reverse harem mezi českými otaku. A zde máme graf odhalující jasného vítěze:

Přestože už Ouran nemá nadpoloviční většinu jako v případě první asociace na reverse harem, není pochyb o jeho vítězství. I další příčky vypadají podobně jak u grafu na první reverse harem asociaci. Akorát Yamato Nadsehiko výrazně poskočilo. Ačkoliv není třeba tím prvním, co se lidem při sousloví reverse harem vybaví, jeho obliba je evidentně značná. V případě takového Vampire Knighta je tomu naopak. Lidem se vybaví, ale na první příčky v oblíbenosti se nedostal.

Další dotaz směřoval na oblíbený typ bishounena. Naprosoto s přehledem zde vede kilďas/cool guy. V závěsu za ním postupně rošťák, hlavní favorit a drsňák. Za povšimnutí ale určitě stojí i typy definované přímo respondenty aneb ojedinělé individuální prefernce. Narozdíl od přednášky zde uvádím graf s plným seznamem:

Na ideální velikosti reverse harému se ale dotazovaní neshodli. Tam jde asi čistě o osobní preference. Jistou převahu získal názor, že 3-4 bišíci v reverse harému bohatě stačí. Nejméně byl kupodivu zastoupen názor, že čím víc, tím líp.

A dostáváme se k závěrečným dvěma otázkám, které byly bonusové pouze pro ženy. Odpovídaly na ně všechny ženy bez vyjímky – takže i notná část těch, které vůbec netušily, co je ten reverse harem vlastně zač. První dotaz směřoval na teorii existence reverse harémů v realitě a druhý na touhu po vlastním reverse harému. Musím se vůbec zmiňovat, že nadpoloviční většina žen by nějaký chtěla? Radši si výsledky prohlédněte sami :)

A to je vše. Doufám, že pro vás byly výsledky průzkumu přínosné a zábavné a že se brzy potkáme na nějaké mé další přednášce nebo u případného příštího průzkumu :) Reverse harémům zdar!

Ke své přednášce na Animefestu 2010 na téma Reverse Harem jsem prováděla malý průzkum na téma Reverse harem a čeští otaku, který mi vyplnilo 275 lidí. Tímto všem zúčastněným ještě jednou děkuji. Díky vám se mi podařilo shromáždit spoustu zajímavého materiálu.

A jelikož na přednášce nebylo tolik času, abych stihla odprezentovat všechna zajímavá fakta, čísla a názory, pokusím se to vykompenzovat touto sérií článků. Rovnou předem říkám sérií, protože si nedělám iluze, že by se mi to mohlo vejít do jednoho článku rozumné velikosti. Takže pokud vás zajímá, jak to všechno dopadlo, pořádně dopodrobna, rozklikněte celý článek a připravte se na řádnou dávku grafů, čísel a lulz ;o)

Začněme pár čísly o respondentech. Bylo jich zmíněných 275, z toho 67% žen a 33% mužů, většina z nich ve věku 18-25.

Pokud vás zajímá, odkud se vzali, vězte, že ze všech možných otaku skrýší na internetech. Jednoznačně nejvíc jich ovšem přišlo z blogu Taylor. Ještě jednou díky Tay, že se o průzkumu u sebe zminila,  a jejím skvěle vycvičeným a poslušným čtenářkám, že poctivě vyplnily. Přesně tento segment byl pro výzkum klíčový, jsem ráda, že se je povedlo odněkud nahnat ;o) Berte s nadsázkou prosím. Jakož i všechno ostatní v tomhle článku.

Zdroje respondentů:

• chidori.sblog.cz (46.4%)
• nezjištěno (24.8%)
• animefest.cz (8.9%)
• forum.otakuland.cz (7.3%)
• hofyland.cz (7.1%)
• forum.akihabara.cz (1.3%)
• vyplnto.cz (1%)

První otázka byla jednoduchá – šlo v ní o to, kolik dotázaných vůbec pojem „reverse harém“ někdy slyšelo. Bylo jich krásných 178 (64,73%) a těmto se pak otevřely další otázky dotazníku. Jejich demografické složení bylo následující:

Z těchto 178 respondentů celých 171 dále tvrdilo, že ví, co si pod tímto pojmem představit. Načež dostali stručnou a jasnou otázku. „Co?“ A tato relativně nenápadná a navíc nepovinná otázka, se stala zdrojem nejvtipnějších výsledků celého výzkumu. Někteří věděli, někteří mysleli, že vědí, ale byli úplně vedle, další se snažili být třeskutě vtipní, jiní zas suverénně předstírali, že ví, a pak si to zbaběle šli vygooglit :D Někdo mi tam dokonce i překopíroval anglickou definici z wikipedie. Pro zajímavost – od chvíle kdy jsem zveřejnila výzkum mi tady na stránkách velmi prudce stoupla návštěvnost z vyhledávačů v závislosti na hledání výrazu „reverse harem„. Roztomílé. :D Každopádně víc než 90% odpovědí bylo správných. Tedy bylo z nich patrné, že dotazovaní věděli, o co se jedná. Rozdíly byly ve vtipnosti a vyjadřování.

Pro prezentaci jsem vybrala pět podle mě nejvtipnějších a nejvýstižnějších:

• Moc chlapů na jednu ženskou (něco jako na ČVUT)
• Bishinka v oblezeni vetsiho mnozstvi bishiku (obraz spravne fungujici „domacnosti“ ^_^)
• Jedna slípka a bago bišíků, kteří po ní letí.
• Skupina chlapců, v jejímž středu se nachází dívka.
• Jedna holka, co ji obdivuje stádo magorů

Nicméně za pozornost stojí i spousta dalších, o které vás nechci ochudit. Předkládám tedy dalších asi 30 nejvtipnějších a nejzajímavějších odpovědí v abecedním pořadí:

• (nepodstatná ženská a) plno plno krásných mužů a chlapců =;)
• anime, kde si hlavna hrdinka chova stadocko bisikov roznych povah, tvarov, farieb a velkosti, aby si mali fanynky z coho vyberat
• Dívenku v obležení krásných bišíků ^^
• dívka(hl. hrdinka anime nebo mangy) obklopena pěknými chlapci…spoustou pěkných chlapců
• Dost nechutnej harém… :D Ale asi každý holce by se líbil…. ^^
• halda kluku kolem jedny holky
• Harém naruby – jedna žena má k dispozici mnoho mužů.
• Harém plný kluků… Mlask
• hl.hrdinka a okolo ní spousta hezkých mužů……nad kterými my můžem jen slintat
• hlavní hrdinka má okolo sebe stádo obdivovatelů
• Hlavní hrdinka musí odhánět zástupy bišíků.
• hlavní hrdinku obklopenou bandou bišíků, kteří za ní (z mě povětšinou neznámých důvodů) nehorázně pálí
• holka + hafo kluku. zni to jako gangbang, ale vetsinou je to mladezi pristupne.
• holka a okolo ní hejno kluku
• Holka s kupou kluků ^_^
• jedna dívka, spousta kluků v její bezprostřední blízkosti :-)
• jedna holka+záplava bishiku
• Jedna žena má 100 chlapců…
• Keď na čele chlapov je žena.
• Klasickej harém, jen místo borce je to holka obletovaná bandou kluků ^^
• Obrácený harém. Jedno děvče a spousta různorodých bišíků, aby si i divačky mohli vybrat dle vkusu.
• Okolo jedné ne zrovna krásné, nepříliš prsaté a ne vždy geniální dívky se motá několik zcela ideálních chlapců, kteří ji všichni milují a to i přesto, že dovede být naprosto nesnesitelná a děsně nenažraná.
• skupinu mužů točící se kolem jedné sukně
• spousta babochlapů
• spousta bishíků a jedna nesnesitelná pipka (=středobod jejich vesmíru)
• Spoustu krásných kluků pohromadě, jejichž rolí v daném seriálu/komiksu/knize je především oslnit spoustu mladých natěšených dívek. Aspoň většinou.
• Spousta mužů na jednu ženu a ted nemyslim gangbang
• Žena je obšťastňována více muži.

A jelikož ta otázka doslova v podstatě zněla „Co si představíte pod pojmem revrse harém?“, dostalo se mi ještě pár dalších kouzelných odpovědí:

• vela bishiekov pokope?XD
• bišíky :-) (a nějakou otravnou tupku, co se všude motá a překáží)
• mě ve školce :-D jediná holka v partě deseti kluků
• Že budu mít kolem sebe bandu chlapů, kteří budou jen a jen moji a splní mi každé přání.

Z těch, kteří uvedli, že vědí, o co jde, celkem 76% někdy vidělo nebo četlo něco z tohoto žánru. U žen bylo toto procento o dost vyšší než u mužů.

Reverse harémem, který se respondentům vybavoval jako první, se stal jednoznačně Ouran High School Host Club, který svými 57% naprosto drtí všechny ostatní. Na dalších příčkách se umístily Fruits Basket a Yamato Nadeshiko Shichihenge. Více lidí si ještě vybavilo Vampire Knihght, Hana Kimi a Saiunkoku Monogatari. U dalších šlo spíše o ojedinělé případy.

A to je pro dnešní část vše.

POKRAČOVÁNÍ ZDE

BECK je 26-dílné hudební anime o jednom chlapci, jedné kapele a o životě. Dle mého názoru je to jeden z neprávem opomíjených kousků. Přestože nejde o žádnou špičku anime tvorby, tenhle seriál má fascinující atmosféru a nepopsatelné kouzlo. Takže pokud máte rádi rock, nechcete žádné velké psychodrama a už máte po krk bezduchých pestrobarevných slátanin, BECK je tu přesně pro vás.

Děj není na první pohled ničím, co byste ještě nikdy neviděli. Čtrnáctiletý Yukio, přezdívaný Koyuki, nemá žádné zájmy, skoro žádné kamarády a zrovna prochází životním obdobím klidu před bouří, resp. vcelku nezajímavého živoření před pubertou :) Událostí, která uvede všechno do pohybu, je jeho setkání s podivným zpěvákem Ryuusukem a jeho ještě podivnějším sešívaným psem, kterého Koyuki shodou okolností zachrání. Díky Ryuusukemu a dalším postupně se nabalujícím postavám se do Koyukiho života dostanou věci, které ho obrátí o 180 stupňů – rock, kytara, holky a také třeba plavání ;D. Prostě puberta, jak se patří. Časem se Koyuki stane součástí Ryuusukeho kapely BECK (v USA později známé pod názvem Mongolian Chop Squad) a děj dále sleduje osudy členů skupiny a její pozvolnou cestu ke slávě.

Kostra příběhu je sice poněkud klišoidní, ale celkovému kouzlu to nijak neubírá. Fascinující je, že i přes všechny „neuvěřitelně náhodné náhody“, které by se v normálním životě na 95% nestaly, působí příběh a vůbec celé anime ohromně reálně. Velký podíl na tom má grafika. Celé dílko vyzařuje úžasný „devadesátkový feel“, všechno v něm působí tak nějak ušmudlaně a možná právě proto jsem zde jako u jednoho z mála anime byla schopná věřit, že takhle nějak by mohlo reálné Japonsko vážně vypadat. Co se ovšem týče animace jako takové, ta mě místy spíše rušila. Nevím, jestli šlo o záměrnou stylizaci nebo byla prostě odfláknutá, nicméně jsem v některých situacích opravdu netušila, zda jde o chybku animátorů nebo se postava má úmyslně pohybovat jako zfetovaná. Co seriálu vyčítám, je převážně rozpohybování postav, proti character designu nic nemám. (I když přiznávám, že na některé postavy se mi fakt nekoukalo hezky… ale to jen podtrhovalo tu opravdovost. V běžném životě se mi to taky stává :o)

Každopádně postavy a jejich charakterová propracovanost jsou jedním z významných plusů tohoto seriálu. Opět tu nemám problém uvěřit, že se nějaký zmatený Koyuki, apatický Ryuusuke, kliďas Saku, ambiciózní Taira, vysmátý Chiba či rázná Maho pohybují někde mezi námi. Přestože se tu možná s nikým konkrétně neztotožníte, stejně si nejspíš většinu z nich oblíbíte, ať chcete nebo ne.

Prvkem, který tu dále hodlám vychválit do nebe, je hudba. Nejen, že hudba je na BECKovi nejspíš to nejlepší, on totiž i celý soundtrack je jeden z nejlepších soundtracků z anime, které znám. Logické, dalo by se říct, je to přece hudební anime. Ale musím upozornit, že je to po hudební stránce opravdu vydařené hudební anime, což se zas tak často nevidí. Minimálně mně to hodně sedlo. Soundtrack se neomezuje jen na pecky naší ústřední fiktivní skupiny. Objevují se na něm hitovky i mnoha dalších fiktivních skupin :o) A tak zde ve výsledku kromě všudypřítomných chytlavých kytarovek najdete songy od rapu po j-pop. Tuhle rozmanitou směsici rozhodně doporučuji k poslechu.

Ovšem jak soundtrack, tak výkony seiyuu mají jeden lehký zádrhel. Tím zádrhelem je angličtina. Jelikož se v ději vyskytuje několik postav, které buď žily v Americe nebo jsou přímo Američani, mluví se tam „anglicky“ v jednom kole. A zpívá ještě častěji. Musím sice pochválit, že oproti engrish, běžně slýchané v japonských filmech a anime, je tahle angličtina o poznání lepší a na role Američanů si najali dokonce opravdové cizince, ovšem pokud vaše ucho není zvyklé na japonsky pokřivenou výslovnost, může vás to tahat za uši. To samé platí i o písničkách. U těch, pokud nemáte při ruce texty, je většinou skoro nemožné dekódovat, co přesně se tam zpívá, přestože je to „anglicky“. Nejvtipnějším důkazem jsou fansuby prvních dílů z doby, kdy ještě nebyly oficiální texty na světě a chudáci subeři museli improvizovat z odposlechu. Většinou se s pravým textem skoro neshodují. Pokud se vám to ale podaří překousnout nebo tomu prostě nějak přizpůsobit vaše ctěná ušiska, jsou ty písničky fakt příjemné na poslech.

Zaměřím-li se na to, jak se mi celé tohle anime sledovalo, musím přiznat, že první dva díly mě nijak extra nechytly, ovšem v těch dalších mě příběh strhnul a vtáhnul úžasným způsobem. A nepustil až do konce. Přestože mu bývá vyčítáno předčasné vyvrcholení pár dílů před koncem a rozpačitý konec, mně to nijak zvlášť nevadilo. Přijde mi to jako logický důsledek toho, že jde o adaptaci mangy a příběh jako takový tedy ve své kreslené podobě pokračuje mnohem dál. Autoři anime se s tím podle mě dokázali vypořádat dost slušně, seriál adekvátně zakončit a zároveň naznačit další vývoj.

V této souvislosti bych zmínila spíš jiný problém, a to občasné nelogické skoky v ději. Bylo z toho cítit, že v manze se mezi jednotlivými událostmi a konverzacemi stala asi ještě spousta dalších věcí, které by ději dodaly větší plynulost a jasnou logiku. Všechno by samozřejmě vyřešilo přečtení mangy, do čehož se mi ovšem nechce z podobných důvodů jako třeba u NANY nebo Nodame –  je to dlouhé, nijak zvlášť mě nebere kresba a hlavně – chybí tam ta hudba! Pro mě je hudba u hudebních příběhů jaksi dost podstatnou součástí a lákadlem. I přes všechny nedostatky mi ale BECK hodně přirostl k srdci.
.

BECK je prostě anime se zvláštním kouzlem. Rozhodně bych ho neprohlašovala za  nejlepší nebo dokonalé, nezaujme každého, ale má schopnost se člověka dotknout. Pokud jste někdy hráli na kytaru, poslouchali rock, chodili na koncerty, měli kapelu, nebo prostě jen chodili na střední školu a prošli si procesem dospívání, je tu jistá šance, že chytí právě vás.

To anime má prostě sílu, i když nejsem schopná říct, čím přesně to je. Nicméně jsem přesvědčená, že ještě dlouho, až budu v létě zírat na měsíc,  budu si u toho zpívat „Full moon swaaays…“ a zamačkávat nostalgickou slzu.

BONUSOVÉ ZAJÍMAVOSTI

• Celé anime obsahuje tuny narážek na reálný rockový svět – od nápisů a obrázků na tričkách až po vzhled a pózy některých postav. Znalci si jistě smlsnou.
• Koyukiho dabuje Daisuke Namikawa (Fay z Tsubasy, Itálie z Hetalie) a tak občas jeho „Sakuuu…“ zní přesně jako „Doitsuuu…“ :D
• Chystá se hraný film. A vypadá dost lákavě. V hlavních rolích Hiro Mizushima a Takeru Sato. Trailer ZDE. Oficiální stránky ZDE. K vidění již letos v Japonsku ;o)

Představte si, jak by asi vypadalo anime o historii, kdyby jeho cílovým publikem byly dívky. I když to možná nebylo původním záměrem, přesně tak vypadá Hetalia – humor, ironie, historie, trocha faktů a hezcí chlapci. Co víc si přát?

Co to je?

Hetalia – Axis powers je exkurzí do historie, kde jsou jednotlivé státy úžasně personifikovány (většinou do krásných mladíků oplývajících typickými národními stereotypy) a v těchto podobách prožívají zásadní historické události. Jinými slovy bišíci představující všemožné světové velmoci proplouvají dějinami a jsou u toho děsně roztomilí. A navíc je to ohromná zábava.

„Hrdinou“ toho všeho je postava Itálie, vystupující zde jako naprosto neschopná postava/země. (Z čehož je taky název: hetare (neschopný) + Italia). Ale rozhodně není sám. Většina příběhů se odehrává během druhé světové války, takže hlavními hrdiny jsou na straně Osy kromě Itálie pedantské Německo a rezervované Japonsko, na straně Spojenců pak naivní Amerika, věčně flirtující Francie, roztomilé, ale kruté Rusko, Anglie, věřící na vše nadpřirozené a mladistvě vyhlížející 4000 let stará Čína.

Potkáme ale i spoustu dalších států. Ústřední postavy se střídavě mění logicky podle toho, v jaké historické etapě se zrovna nacházíme. Hlavní těžiště děje je ve dvacátém století, ale svůj prostor dostává i Chibitalia (příběhy z doby, kdy byl/a Italie ještě malý/á) a čas od času se objeví i zcela nesouvisející (a o to vtipnější) odbočky od hlavní linie příběhu.

Hetalia původně vznikala jako webová manga, jejímž autorem je Hidekaz Himaruya – nadějný třiadvacetiletý japonský autor žijící až donedávna v New Yorku ;o) Běží již od roku 2003 a díky své oblíbenosti to dotáhla postupně na seriózní vydání v papírové podobě a ve formě anime se dostala i na internet, kde byla vysílána prostřednictvím internetové televize a nabízena ke stažení do mobilu. To vysvětluje, proč jsou příběhy v Hetalii převážně útržkovité a anime díly nepřesahují pět minut. K dnešnímu dni je venku 39  epizod z plánovaných 52.

Ita-chan: „Dědeček Řím umřel na to, že moc vyrostl. Nechci, aby se něco takového stalo i tobě. Mám tě rád takového, jaký jsi.“
Svatá Říše Římská: *blush*

Pro koho to je?

Řekněme si na rovinu – Hetalia není pro každého. (Testováno na testovacích subjektech. Tímto jim děkuji, že to přetrpěli.) Ovšem i když nejste zrovna cynická military yaoi fangirl studentka historie (což je dle mých výpočtů ideální cílovka ^^), může se vám Hetalia zalíbit.

Je to sice pořád dějepis, ale velmi originálně zpopularizovaný dějepis. Čím víc se o historii zajímáte, tím vám Hetalia bude připadat skvostnější. Srdce historika zaplesá, srdce fangirl ale dvakrát tolik. Jsou tam přece ti bišíci! Ti jsou ovšem hlavním kamenem úrazu, pokud jde o pánské publikum. Kvůli asi tak 80% podílu mužských postav a přílišné roztomilosti je Hetalia pro některé příslušníky silnějšího pohlaví údajně nekoukatelná. Škoda. Navíc je humor této série jedním z těch méně typických, na které běžný Evropan není defaultně naladěn. Pokud se vám však povede chytit správnou vlnu, budete se moc dobře bavit.

K čemu to je?

Především k pobavení, ale má i svou poučnou stránku. Nečekejte, že po shlédnutí Hetalie se stanete expertem na historii. Ovšem, pokud již expertem na historii jste, budete obohaceni o spoustu perliček, kterými můžete ohromovat ve společnosti. A i když tím expertem nejste a bojíte se, že Hetalia vnese do vašich (ne)znalostí spíše jen další zmatky, věřte, že nějaké ty nové znalosti taky načerpáte. Já se například až díky Hetalii dozvěděla o existenci Sealandu nebo legendě o Busbyho křesle.

Proč je okolo toho takový humbuk?

Faktor první – kontroverze

Hetalia je anime bezesporu do značné míry kontroverzní a některé jeho části se dají pokládat za dosti urážlivé. Ne každému se to ale líbí. Spousta lidí ze západního světa se tak o Hetalii poprvé dozvědělo až díky kauze, kvůli které bylo zrušeno její vysílání v Japonské televizi. Důvodem byly stížnosti Korejců. Přestože vysílající stanice tvrdila, že charakter Korea se v televizní verzi vůbec nemá objevit, Korejci stále protestovali, podepisovali petice a tvářili se tak pobouřeně, až bylo anime na poslední chvíli z vysílání staženo. Od té doby se objevuje jen na internetu. Cesta Hetalie na televizní obrazovky je prozatím dále zamlžená. Paradoxně ale díky tomu silně stoupl divácký zájem o celou sérii a i poptávka po DVD.

Faktor druhý – fangirls

Chování lidí je občas nevyzpytatelné, chování uživatelů internetu je ještě nevyzpytatelnější. Psychologové, sociologové, internetologové a další logové se dnes a denně zabývají situacemi, kdy se z nepatrné nezajímavé drobnosti stal přes noc díky internetu světový fenomén.

A zhruba něco takového se přihodilo Hetalii. Než jsem si všimla, kdy a jak se to stalo, byla má oblíbená zákoutí netu zahlcena Hetalia fanartem, fanvidei a dalšími fanvýtvory.

Čím se tento zájem dá aspoň trochu vysvětlit? Já bych to viděla na již zmíněné bišíky a roztomilost. Dvě devizy, které dívky vždycky dostanou. Také to, že sblížením téměř jakýchkoliv dvou zemí vznikne v podstatě yaoi, určitě získalo srdce mnoha a mnoha fangirls. A jelikož děvčata jsou pokud jde o fanarty a fanfikce všeobecně tvořivější než chlapci, začal se tento fanstuff velmi rychle množit. Zbytek boomu pak přikládám řetězové reakci.

A dál?

I když pomineme všechny výtvory fanoušků a zaměříme se jen na oficiálně vydané Hetalia materiály, zjistíme, že jich je překvapivě mnoho. Když už měla Hetalia takový nečekaný úspěch, tvůrci se rozhodli toho využít a začali zásobit veřejnost dalším doplňkovým materiálem, který je sice typický pro běžné velké seriály a mangy, ale u menších jsem se ním tak často nesetkala. Takže tu teď k Hetalii máme klasiky typu Drama CDs, Chara Songs CDs a další kupy merchandisingu. Musím ovšem uznat, že velmi vydařené (resp. dokážou vás zabavit na několik hodin ;o). Některé charakter songy jsou IMHO naprosto geniální a kupodivu i poslouchání anime endingu „Marukaite Chikyuu“ v mnoha verzích mnoha různých států může být zábava. Posuďte sami:

*Itálie*     *Německo*    *Japonsko*

Nemusíte ale hned sahat po bonusových materiálech, abyste si s Hetalií užili ještě déle. Můžete si vystačit i se samotným anime nebo ještě lépe s mangou, kde je mnohem víc událostí vysvětleno z historického hlediska. Když se pustíte do bádání nad všemi detaily, dozvíte se toho mnohem víc, než jste čekali, a užasnete v obdivu, jak je tohle dílko komplexní a promakané. Nakonec zjistíte, že v Hetalia vesmíru je opravdu možné se hrabat hodiny a hodiny a pořád to bude nové, poučné a zábavné.

Takže?

Trochu racionalismu nakonec, abych Hetalii náhodou nepřechválila. Hetalia: Axis Powers není úplně dokonalá a bezchybná – má svá silnější a slabší místa, svůj specifický styl vyprávění a humoru, který nemusí sednout každému a velkou genderovou nevyrovnanost. Přesto jakmile se vám do ní jednou podaří proniknout, zamilujete si ji a už vás nepustí.

Death Note a Code Geass – dvě anime s masovou popularitou. Light Yagami a Lelouch Lamperouge – dva mladí evil geniové s alter egy, kterých se bojí celý svět. Dvě postavy, které rozdělují fandom na dvě poloviny. Kdo z nich je větší master, kdo je na tom líp a komu vlastně fandit?

Pokusila jsem se sesmolit malé srovnání těchto dvou antihrdinů. Nebrat moc vážně, prosím. ;o) Snažila jsem se spoilery omezit na minimum, ale určitě se tam nějaké sem tam vyskytnou, tak pokud se jich bojíte, radši nečíst…

Nejdříve si povíme, co je spojuje:

• oba mají zvláštní moc
• oba jsou geniální stratégové (a skvěle hrají šachy ^^)
• oba jsou přesvědčeni, že právě ONI jsou spravedlnost
• oba používají frázi Just as planned (i když Light mnohem častěji)
• oba fantasticky ovládají vyšinutý ďábelský smích
• oba mají mladší sestru
• oba mají vlastní Coca Colu (Cola LIGHT a Cola ZERO)
• oba jsou hvězdami internetu a mají davy obdivovatelů (v jejich světě)
• oba mají davy obdivovatelů a fangirls (v našem světě) ^^
• ano, oba jsou to bišíci
• oba mají něco s očima XD (ano, i Light – viz tento strip)

A teď se podíváme na to, v čem se liší:

• Light k Death Notu vyfasoval ne zrovna přitažlivého shinigamiho, Lelouch ke Geassu zelenovlasou bišinku
• Kira má k ruce trio fanatických obdivovatelů – Misu, Takadu a Mikamiho — Zero má bandu průměrných teroristů, ovšem s prvotřídními mechy (a časem i víc ;o)
• Light u sebe musí neustále tahat neprakticky velkej sešit nebo ho někam složitě schovávat, Lelouch má Geass vždy po ruce ^^
• Light nemusí být v bezprostřední blízkosti oběti, Lelouch zas nepotřebuje znát její jméno
• Light by pro své záměry obětoval i svou sestru, Lelouch by pro svou sestru obětoval i své záměry (snad ^^’)
• Light vždy dodržuje dress code, Lelouch má sexy uniformu od CLAMPu
• Light dělá PODSTATNĚ méně chyb, Lelouch si zachoval víc lidskosti

Myslím, že je z toho cítit, kdo je můj favorit (kdyby náhodou ne, tak se vyjádřím explicitněji… Lulu FTW! ^_^) A co vy? V komentářích máte spoustu prostoru k vyjádření…

červen 2008

Představte si, že jste tvůrci veleúspěšné Suzumiya Haruhi no Yuutsu. Představte si, že po předchozí zkušenosti se rozhodnete stvořit něco ještě šílenějšího, něco ještě nepředvídatelnějšího, něco ještě roztomilejšího…. A takhle nějak si představuji, že vzniklo Lucky Star.

Zkusme to z jiného kouta. Máme tu 4 typické kreslené školačky, jak vystřižené z nějakého megahyperMOE anime. Oči přes půl hlavy, stavbou těla se podobají chibíkům a jsou všechny nehorázně roztomilé. Každá má taky aspoň jednu z typických anime vlastností. Máme tu neohrabanou zato superinteligentní Miyuki, rozkošnou a poněkud přihlouplou Tsukasu, její dvojče Kagami, která je pro změnu agresivní chrakter, a Konatu, která je… která je naprosto harcore otaku. A tím silně narušuje koncepci typického anime o roztomilých školačkách. Tedy, ne že by to v podstatě nebylo anime o roztomilých školačkách, ale je vážně tak trochu jiné. Už jen proto, že se pokouší nabídnout pohled na anime i z druhé strany. Často se tak dočkáte diskuzí typu „proč v anime vždycky dělaj tohle, když to v normálním životě nikdo nedělá“? Je plné narážek na nejrůznější anime a stejně tak na podivné praktiky jejich fandů ;o) Odkazy na Haruhi jsou tam víceméně pořád a k Lucky Star to prostě patří. Rozhodně doporučuji shlédnout v pořadí Haruhi -> Lucky Star, jinak se připravíte o spoustu vtipů.

A o čem, že Lucky Star vlastně je? Dalo by se říct, že naprosto o ničem. A přesto je to nečekaně vtipná záležitost. Hlavní hrdinky a jejich okolí zažívají úplně všední věci („Měla bych se učit, ale nechce se mi, a ta manga je tak napínavá…“), vyprávějí si úplně všední historky („Včera jsem si v mikrovlnce ohřívala čaj, zapomněla jsem na něj a on zas vychladnul“) a řeší úplně všední problémy. No ony vlastně žádné problémy nemají, takže si k řešení vždycky musí něco vymyslet. Tak například v prvním díle se asi 10 minut řeší, jak nejlépe jíst jaké jídlo (Např, zmrzlinu tak, aby tam pořád zbyla a člověk na konci nemusel chroustat suchý kornout). Musím uznat, že zrovna tahle zdlouhavá, zdánlivě nudná scéna hned v úvodním díle spoustu diváků odradí a to je škoda. Já sama měla dost co dělat, abych to nevypnula. Proto doporučuji radši přeskočit a vrátit se k tomu třeba nakonec, kdy už budete kompletně naladěni na LS humor.

Lucky Star sice popisuje situace z běžného života, ale jsou to pro většinu z nás situace tak důvěrně známé, že se člověk prostě musí smát (dost často se slovy „Přesně tohle se mi stává taky“). Určitě se spoustě scének poznáte sami sebe, nebo své známé. Já osobně mám pocit, že vykrádají můj život minimálně 10x za díl ^.^’ A v tom právě spočívá kouzlo Lucky Star.

Další věcí, co dělá Lucky Star skvělou, je takzvaný náhodný prvek. Nejlépe to opravdu vystihuje anglické slovo randomness. I když je to anime, jak už jsem zmiňovala, o úplně běžném životě, každou chvíli se tam objeví něco naprosto totálně nečekaného. Ať už je to jeden ze závěrů, ke kterým hrdinky docházejí při svých diskuzích („zubař je věc pro chlapy“) nebo nečekaný ending. Endingy Lucky Star by vůbec stály za zvláštní článek. V první půlce naše hrdinky zpoza dveří zpívají karaoke, ve druhé exhibuje Minoru Shiraishi. Víc prozrazovat nebudu, abych vám nezkazila zábavu a překvapení.

K dokonalosti Lucky Star v neposlední řadě přispívají také skvělé výkony seiyuu. V hlavní roli úžasná Aya Hirano, které jsem si do shlédnutí LS evidentně dostatečně nevážila, ovšem i ostatní jsou fantastičtí. Ale to prostě musíte zažít sami.
Abych jen nechválila, zmíním i několik věcí, které mě v tomhle anime moc nenadchly. Popravdě, vadila mi Tsukasa. Místy více, místy méně. Chápu, že ji chtěli udělat roztomile přihlouplou, ale mě přišla fakt úplně totálně blbá. Na to, že jí má být 17, se chová jako by jí bylo 8 a ještě k tomu byla mírně zaostalá a zpomalená. Ale určitě se najdou tací, co si i tuhle postavu zamilují. (Ovšem chtěla bych znát aspoň jeden další důvod kromě takového toho, že je „ohromně sladká“ >_>)

Druhou věcí, které jsem nepřišla na chuť, je Lucky Channel, krátký úsek na konci každého dílu, kde by měl být komentován právě proběhnuvší díl, ale skončí to skoro vždy nějakým agresivním výlevem zdeptané moderátorky Akiry. Ne, že by to nikdy nebylo vtipné, ale většinou to bylo až zbytečně dlouhé. A vůbec, založit 24 scének jen na Akiřině náladovosti a rozpolcenosti mi nepřišlo zrovna nápadité a časem to vážně ztrácelo vtip. Ovšem ke konci to docela oživili, to uznávám. A Minoru-kun to dost zachraňoval, takže TAK strašné to zas nebylo ;o) Každopádně tenhle úsek zabírá v každém díle max 3 minuty, takže by byl nesmysl kvůli němu zavrhovat celý seriál.

Lucky Star bych nedoporučila snad jen těm, kteří nepřežijí anime, pokud v něm není zápletka a akce. A taky některým fangirls, které pro změnu z principu nepřežijí anime, kde nejsou bišíci. Teda, je tu Minoru Shiraishi a Konatin tatínek lolicon, oba úplně úžasní, ale obávám se, že by nestačili ^.^’ Naopak bych LS doporučila všem, kterým se líbily Osačiny úvahy v Azumanze, mají rádi školní komedie, roztomilé školačky atd. A pro milovníky Haruhi Suzumiyi by to měla být povinnost (i když to není vůbec podmínkou, já třeba Haruhi taky nepovažuji za vrchol anime tvorby a o to víc mě Lucky Star bavilo).

Prostě a jednoduše, i když si myslíte, že 24 epizod sledovat, kterak kawaii slečny chodí do školy a ze školy, paří hry, učí se, spí a občas u toho vedou prostoduché řeči, je něco, co by vás nemohlo nikdy chytit, nenechte se zmýlit a běžte vyzkoušet aspoň první dva díly.

listopad 2007

-

Přišla vám Excel Saga naprosto ulítlá? Puni Puni Poemi jste málem nerozdýchali? Tak to se k Nerima Daikon Brothers radši ani nepřibližujte. Je to pro vaše dobro. Myslím to upřímně ;o)

Pokud se ovšem i přes mé varování rozhodnete se na NDB přece jen podívat, čeká vás rozhodně nevšední zážitek. Něco takového tu snad vážně ještě nebylo. A je to asi dobře. Víc takových výtvorů by lidstvo nemuselo snést, A navíc to činí z NDB naprostý originál.

A o co že vlastně jde? No přeci o šílený komediální anime muzikál. Už to zní dost nebezpečně, co? A to si k tomu ještě si k tomu přičtěte, že to režíroval Nabeshin. Ovšem na druhou stranu, kdo jiný by byl ochotný se vrhnout do takového nebezpečného experimentu? A kdo jiný by to taky zvládnul?

Celý seriál je od začátku do konce prošpikován narážkami, ze kterých průměrný Evropan podle mě má šanci pochytit tak 20%. Jedna fansubová skupina kvůli tomu musela vydat ke každému dílu dva druhy titulků – jedny normální a jedny na poznámky. Kdyby to tam totiž vmáčkli všechno najednou, z obrazu bychom moc neměli…

Pokud jste dočetli až sem a pořád máte nutkání se na to podívat, tímhle se rozhodně nenechte odradit. Přestože jsem z těch vtipů a narážek pochytala jen část (představuji si, že s pomocí výše jmenovaných poznámek asi tak půlku), stejně jsem se u některých dílů bavila od začátku do konce. A věřte mi, že o růžového Darth Vadera opravdu nechcete přjít ;o)

Je jasné, že kdybych tohle anime měla rozebírat do deatilů, budem tady ještě nejmíň tři dny. Ale nedá mi to a přiblížím vám aspoň jeden z tisíce detailů – tajemství názvu. Nerima Daikon Brothers není jen parafrází na The Blues Brothers a narážkou na to, že hlavní hrdinové pěštují daikony (čínské ředkve) v Nerimě. Nerima Daikopn má, jak jsem zjistila, v povědomí Japonců ještě jeden význam. V Japonsku se totiž prý o ženách s tlustými nohami říká, že je mají jak zmíněné daikony z Nerimy. Že byste takhle anime nikdy nepojmenovali? Jak vidíte, najdou se tací, kteří ano.

Pokud si zrovna ťukáte na čelo, hystericky se smějete nebo jste upadli do bezvědomí, myslím, že jste si udělali přesný obrázek o povaze tohoto anime. Jestli vám to ale ještě pořád nestačilo, pokusím se nastínit příběh: Bratři Hideki a Ichiro vlastní v Nerimě pozemek, kde pěstují daikony. Společně se svou sestřenicí Mako se snaží vydělat peníze, za které by postavili na svém pozemku stadion. Stadion, který by byl jen jejich. Stadion, kde by mohli zpívat. Stadion, kde by se splnily všechny jejich sny – vystupovat spolu jako skupina Nerima Daikon Brothers.

Vztahy mezi postavami jsou také patřičně komplikované. Hideki má slabost pro Mako, Mako má slabost pro Ichira, Ichiro má slabost pro pandy, Pandaikon pro daikony… a kruh se téměř uzavírá ;o) Yukika má s milostnými vztahy problém, ale co byste taky čekali od osoby, která se nemůže rozhodnout, zda její srdce touží víc po Ichirovi, pandě nebo rybí sušence.

Celý seriál, kromě závěrečných dlů, funguje na principu villain of the week, takže se drží vesměs podobného scénáře: NDBrothers jsou nějakým způsobem okradeni, identifikují padoucha, zajdou do půjčovny, vyřídí si to s ním, získají peníze a nakonec o ně zase přijdou. I v takovémhle jednoduchém stereotypu zvládli tvůrci rozehrát parádní nevšední komedii, jejíž humor spočívá právě v tom opakování. Všechno napovídá tomu, že se ta samá scéna bude opakovat navěky, ale nevstoupíš dvakrát do jedné řeky… (tohle platí zejména pro písničku v půjčovně, vyskytuje se sice v každém díle, ale pokaždé s nějakou obměnou, byť minimální).

Tím se dostávám k hudbě. Hudba je v tomto seriálů velmi velmi důležitá. Jelikož jde o muzikál, tak je to asi celkem jasné :o) Písničky nejsou nijak převratné, ale rozhodně chytlavé a dalo by se říct, že v jistém smyslu dokonalé, rozhodně plní svůj účel. Motivy se často opakují a jak už jsem zmiňovala, velká část humoru pramení právě z toho, že někdo z ničeho nic zazpívá píseň někoho jiného nebo začne s tou svoji ale v naprosto nevhodný okamžik.
Tězko se to popisuje. Tohle anime se prostě musí vidět…a slyšet!

Abych to nějak shrnula, je to ulítlé, praštěné, podivné, perverzní, nevšední a běžným rozumem neobsáhnutelné, ale když na tohle všechno přistoupíte a dokážete se naladit na správnou vlnu, budete se u Nerima Daikon Brothers fantasticky bavit.

—————————————————————————————————————————————————

Doplňové poznámky k recenzi:

Jak možná někteří víte, recenze píšu docela nerada. Zaprvé mi to moc nejde, zadruhé to dlouho trvá a stejně to nemá odpovídající výsledek, zatřetí myslím, že jsou na to povolanější lidé a začtvrté mi přijde zbytečné psát znovu něco, co už bylo mnohokrát napsáno. Občas je napsání recenze ale nevyhnutelné ^.^’ Třeba když na danou věc žádná pořádná recenze recenze ještě sepsaná nebyla a já mám nehorázné nutkání se k tomu nějak vyjádřit. To byl zrovna případ Nerima Daikon Brothers. V češtině snad neexistovala vůbec žádná a v cizích jazycích jsem na nějakou pořádnou taky nenarazila (ovšem nehledala jsem nějak důkladně). Tak tu recenzi berte prosím s rezervou.

A když už píšu ten doplňující komentář, mohla bych zmínit ještě několik věcí, které se mi do recenze nvešly. Zejména, co se týče dostupnosti a přístupnosti.

S dostupností je to bídné. Seriál byl sice vysílán na celoplošné stanici A+, ale je to bohužel jediný zdroj, ze kterého jde tohle anime získat celé a přeložené. (Pokud nepočítám objednání originálních DVD – i když tam třetí disk taky stále ještě nevyšel) Nerima Daikon Brothers začali překládat LIME, do licencování ale bohužel stihli udělat jen 4 díly, pak byli důrazně požádáni ADV o stažení a poslechli :o(, potom ještě záhadně vydali další 4 dily, ale po pár dnech je stáhli z trackeru už nadobro. Takže tudy momentálně cesta nevede… První díl vydali ještě Saiko a ten zatím pořád stáhnout jde, tak sosejte, dokud můžete. Jinak RAWy se sehnat dají v pohodě, ale kolik z nás umí japonsky natolik, aby pochopili i narážky, které já horko těžko chápala i s vysvětlivkami? Obávám se, že velmi malé procento….

A k té přístupnosti: Na A+ to označili jako od 18ti let. Možná to někomu přijde moc, ale já s tím docela souhlasím, klidně bych tu hranici posunula ještě dál. Psychické následky totiž hrozí úplně každému, kdo se na to podívá, a když je ještě k tomu chudák ve vývinu…. Nejvhodnější hranice by asi byla otrlé povahy+ ;o) Shrnuto a podrženo…já vás varovala! ^_____^

duben 2007