Heartbeat je ren’ai hra z prostředí linie hudebních her na fiktivním českém conu z naší vlastní produkce. „Naší“ míněno manga-faní – konkrétně divize M-F chix0rs, kterou jsme vytvořili speciálně pro tento účel. Tvoříme ji já, Mitsuki, Serita, Justy a n_n a naším zatím (!) jediným herním výtvorem je právě Heartbeat, který byl tvořen do soutěže na Animefest 2009.

Historie aneb Jak se to všechno semlelo

Všechno začalo právě onou animefestí soutěží. Ba ne, všechno začalo Hintzuem. A když se to vezme do hloubky, všechno vlastně začalo FestTripem.

FestTrip je ren’ai hra o cestě na Animefest, kterou v roce 2008 vytvořili ToTani kvůli ventilaci svých nevšedních nápadů a schopností a taky trochu kvůli propagaci Animefestu ;o). Zhruba o rok později je napadlo, že by mohli ponouknout k podobné sebezničující bohulibé činnosti další zoufalce mladé nadějné tvůrce, a tak vyhlásili soutěž…

Pak už to šlo ráz na ráz. Největší roli v přesvědčovacím procesu sehrál Hintzu, který rád přemlouvá lidi k různým nepravostem a Mistuki, která by takovou výzvu nejspíš nedokázala odmítnout ani bez toho přemlouvání. Nám běžným pěšákům už pak bylo vrchní vůdkyní jen suše oznámeno, že do dubna prostě vyrobíme ren’ai hru. A tak se taky stalo.

Výroba aneb Strastiplné nástrahy vývoje ren’ai hry

První brainstorming o tématu naší budoucí hry proběhl na začátku listopadu na M-F výletě do Krakowa, kterého jsme se účastnili já, Mistuki, Serita a Ledman, který se sice původně snažil svými nápady přispět do našeho myšlenkového toku, ale když zjistil, že „stejně pořád meleme to samý“, své pokusy vzdal. S myšlenkou, že by se to celé mělo odehrávat v prostředí hudebních her, se odmítl ztotožnit a dál už se tedy do vývoje nezapojoval. Některé jeho nápady ale nejsou zapomenuty a možná na ně dojde v některé z dalších her, jestli se k něčemu takovému někdy dokopeme.

Další malý krok na cestě k výrobě hry jsme provedli na Akiconu 2008, kdy jsme během jedné noci navrhli základní charakteristiky všech hlavních postav. Už si ani nepamatuji, kdo všechno u toho byl, ale mám pocit, že nám pomáhalo i několik kolemjdoucích.

Pak se poměrně dlouho nic nedělo, až jsme si jednoho dne někdy začátkem února uvědomili, jaká enormní spousta práce nás ještě čeká a že jestli nezačneme hned, nemáme šanci to stihnout.

A tak začal mnohatýdenní maraton pořádné práce na hře. Ve srovnání třeba s Mitsuki, která tomu musela obětovat nejvíc času, jsem toho zas tolik nedělala, ale stejně jsem strávila hodiny kreslením, překreslováním, scanováním, čištěním, dohadováním a předěláváním. Holky zase probděly pár nocí nad scénářem, Seritka vyhledávala právní záležitosti a hudbu, Mitsuki si veeeelice dlouho užívala programováním a další drobné úkoly nám všem zabraly notnou část volného času.

Později pak přišlo nekonečné testování, upozorňování na chyby a čelení ošklivým pohledům a poznámkám zbytku týmu za to, že jsem tam „ už zase něco našla“. Ale stálo to za to. Žádné zásadní chyby ve hře nezůstaly a přestože poslední dny byly poněkud hektické, zvládly jsme odevzdat v termínu.

Výsledek aneb Co je tedy ten Heartbeat zač

Co z toho všeho vylezlo je, jak už bylo zmíněno, ren’ai hra, což je zjednodušeně něco jako zvizualizovaný gamebook zaměřený na balení holek :) Pamětníkům tento typ her zase může připomínat kinoautomat. Procházíte příběhem hlavního hrdiny a čas od času rozhodnete, jak se zachovat. Prevntivně vás ale musím varovat, že většinu hry čtete a klikáte, takže pokud jednu z těchto činností nemáte rádi, od ren‘ai her asi rovnou ruce pryč. Heartbeat ovšem obsahuje jedno bonusové interaktivní překvapení, na které v běžných ren’ai nenarazíte, tak se těšte!

Naše hra vypráví příběh Tomáše, běžného středoškoláka tajně zamilovaného do své spolužačky, kterému když se naskytne příležitost strávit s ní víkend na nějaké jemu neznámé akci, neváhá a rozhodne, že takovou šanci nemůže promarnit, ať už ho tam čeká cokoliv. A ono ho tam opravdu čeká něco, co si nepředstavoval ani v nejdivočejších snech a na co ještě dlouho nezapomene…

Byli jste už někdy na nějakém conu? ;o) Tak si představte, jak takové prostředí může působit na člověka, který se předtím nikdy s ničím podobným nesetkal, ale kvůli své lásce je ochotný tam vydržet. A právě o tom je Heartbeat. Tam, kde FestTrip končí, my začínáme.
Výsledné veledílko má 1202 screenů, které dohromady obsahují 15227 slov, což je průměrně 12.7 slov na screen.Dále tu najdete 5 možností rozhodování a odhadovaná průměrná herní doba je hodina a půl. Na tento výsledek svého půlročního snažení jsme patřičně hrdí.

Soutěže a ocenění aneb Líbilo se to aspoň někomu?

Heartbeat byl tvořen výhradně pro soutěž Animefestu, tak jsme samozřejmě napjatě očekávali výsledky. A světe div se, u diváků to vyhrál! Ještě jednou děkujeme všem, kdo pro nás hlasovali!

U odborné poroty ale propadl. A důvod? Příliš úzká cílová skupina. S tím se nedá než souhlasit. Heartbeat je úzce zaměřen, spousta vtipů nezasvěcený člověk nepochopí, ale takový byl plán od počátku. Jen jsme jaksi od počátku nepočítali s tím, že hry budou odborně hodnotit „profesionální herní recenzenti“, kteří do naší cílovky samozřejmě tak úplně nespadají ^.^‘ Ale v pravidlech soutěže to údajně bylo uvedené už od začátku, takže je to naše blbost.

Ale i tak jsme rádi, že jsme hru udělali, jakou jsme ji udělali a ještě radši, že si své hráče stejně nakonec našla : )

Ještě jsme zkusili štěstí v soutěži festovních přívěsků. Bojovat jsme poslali návrh s Kae-chan a Kotětem, protože mezi námi a testovacími hráči byli nejoblíbenější a očekávali jsme, že si je oblíbí i veřejnost. Leč stala se taková nemilá věc, že kvůli posunutí termínu zveřejnění her milá veřejnost ty postavy v době hlasování o přívěscích ještě ani pořádně znát nemohla a bez kontextu holt neměly šanci. Ale my jsme si je mohli aspoň nechat vyrobit jako odměnu za účast, takže je máme aspoň pro sebe. Kekeke ^^

Recenze aneb Škoda mluvit

Recenze soutěžních her na Freehrách jsou kapitola sama pro sebe. V danou chvíli mě celá ta věc dost rozčílila, pak jsem se s realitou smířila a rozhodla se, že už se k tomu nemá smysl vůbec vracet a nějak vyjadřovat. Když už ale píšu takhle komplexní článek, nedá mi to a pár slov jim ještě věnuji.

Jednou z „odměn“ pro zúčastněné hry měly být jejich profesionální recenze, které se měly objevit na serveru Doupe.cz. Z toho jsme samozřejmě měli nejdřív hroznou radost a nemohli jsme se dočkat, až recenze na NAŠI hru vyjde někde mezi ostatními regulérními hrami na Doupěti. Jenže ouha. Recenze nakonec vyšly později, na serveru FreeHry a o jejich „profesionalitě“ se dá taky značně pochybovat. Jednoduše toto řešení nebylo úplně šťastné.

Čtyři z pěti her hodnotila paní slečna šéfredaktorka, která se nestydí přiznat, že ren’ai hry ráda nemá a podle toho vypadají i její recenze. Všem hrám vyčítá základní devizy ren’ai her – že se tam jen kliká a člověk u nich musí *ČÍST*. Což sice pravda je, ale kritizovat ren’ai hru, za to že je ren’ai hrou, obzvláště jsem-li recenzentka příspěvků ze soutěže ve výrobě ren’ai her, mi přijde celkem absurdní. A to ještě musím podotknout, že jiné soutěžní hry v těch recenzích utrpěly mnohem víc než ta naše. Paní Slečna šéfredaktorka se sice zjevně snažila svou nechuť překousnout a napsat recenze alespoň trochu lichotivě, ale některé hry ani nedohrála nebo možná nedokázala dohrát a následně jim pak připisuje nesmyslné nedostatky (třeba, že by si Enmaku zasloužilo druhou linii, kterou hra samozřejmě má). Vrcholem všeho je pak poslední soutěžní hra, která ač v soutěži samotné celkem propadla, vyfasovala jiného recenzenta a tak se procentním hodnocením vyhoupla na špičku. Gratuluji :D

Ale je pravda, že nad recenzemi serveru, kde jedny z nejlepších redakčních i diváckých hodnocení mají kupříkladu hry typu SuperMegaHentaiSlideshow (které mají určitě mnohem víc akce a interakce než ty naše XD), se opravdu nemá cenu rozčilovat. Já už svůj vztek právě definitivně vyventilovala a vše je zapomenuto : )

Download aneb Dost už keců, chceme linky

Když už jste dočetli až sem, je tu pro vás zasloužená odměna. Pokud vás naše hra ještě pořád zajímá a chcete si ji konečně i zahrát, odkazy na stažení najdete zde:

HEARTBEAT DOWNLOAD

Další informace o nás a Heartbeatu hledejte na chixOrs blogu.

Díky za vaši přízeň!

A je to (znovu) tady! Jedinečná možnost stáhnout (a zahrát) si můj první (a poslední) vlastnoruční simfile pro ITG/Stepmanii ^__^

Obsahuje tři stepcharty k extrémně šílenému songu jménem Fuzzy Fuzzy Cute Cute. Pokud vás neodradil název, podívejte se pro jistotu ještě na tohle video, abyste věděli, co vás čeká ;o). Tvořila jsem ho jednak jako poctu Parrymu Grippovi (o kterém mám v plánu v budoucnu taky napsat aspoň malý článek), ale hlavně, abych si dokázala, že to jde. Výrobní proces probíhal většinu času metodou pokus-omyl v editoru Stepmanie, ale mě to prostě bavilo a něco z toho nakonec i vylezlo. A na ten výsledek jsem docela hrdá.

Ke stažení vám předkládám zbrusu novou verzi. Rozdíl oproti té původní je hlavně v tom, že jsem hudbu překonvertovala do .ogg, takže by to mělo jít bez problému spustit i v ITG. Pak jsem ještě o malinko posunula offset, ale pořád si nejsem jistá, jestli už to sedí úplně přesně. Potřebuji i vaše názory! Jako vždy všechny nápady a připomínky uvítám.

Ještě pár slov k jednotlivým obtížnostem, než se pustíte do hraní:

EASY: 3 – Určené pro začátečníky. Snažila jsem se ho udělat tak, aby to neměl problém zaskákat nikdo, kdo už na ddr někdy stál. Vycházela jsem z toho, že mě jako začátečníka dost bavily skoky, takže jich tam najdete přiměřené množství.

MEDIUM: 5 – Tenhle stepchart jsem dělala jako první a od začátku jsem měla v hlavě, jak přesně by měl vypadat. Žádné zákeřnosti a záludnosti, prostě příjemný na zaskákání. Na konci na vás čeká jedna dobrovolná skákací otočka.

HARD: 8 – Na tomhle jsem se nejvíc vyblbla. Jak mě nakopnul jeden kamarád: „Když už dělám vlastní simfile, tak ať to stojí za to, ne?“ ;o) Dočkáte se tedy tlapkání rukama, potkáte několik čtvrtek a číhají na vás i dvě pořádné otočky (+ jednu bonusová skákací). Všechno ale v tempu a souslednosti, která by měla jít v pohodě stíhat. Tedy aspoň mně to jde, ale sama to posoudit nemůžu. Uvidím, jak to půjde vám…

ENJOY!

Někdy koncem minulého roku jsem se nechala vcucnout jednou odporně návykovou hudební hrou – OSU! Strávila jsem u ní spoustu času, který jsem mohla určitě zužitkovatt efektivněji, ale mě to tehdy vážně bavilo a jednu dobu se můj celosvětový rank dokonce pohyboval někde u trojmístných čísel. Své závislosti jsem se sice naštěstí po pár měsících zbavila, nicméně v prvotní euforii jsem ještě stihla napsat propagační článek. Tady je:

Kdo ví, jaký mám vztah k hudebním hrám, jistě ho nepřekvapí, že jsem OSU! úplně propadla. Sice je pravda, že na music games nejvíc oceňuji to, že se při nich používají zpravidla jiné části těla než při běžném sezení u compu (nebo aspoň minimálně trochu jiný pohyb). To je věc, která mi u osu! dost chybí, k jeho ovládání stačí totiž jen hýbat myší a klikat. Ovšem, když se to vezme z druhé strany…stačí jen hýbat myší a klikat! Nic dalšího k tomu nepotřebujete. Kdo umí ovládat myš, umí ovládat osu! Možná taky proto jsem si ji nainstalovala, když jsem onemocněla, abych měla na čem ukájet svou hráčskou závislost ^^ Hraní DDRka na klávesnici totiž pořád ještě považuji za něco pod svoji úroveň (ano, i takové věci jako moje úroveň existují ;o) Výhodou osu! je i to, že se dá bez problému hrát se sluchátky na hlavě třeba uprostřed noci a nikoho tím nebudete rušit. Za pár dní jsem si tu hru zamilovala a to natolik, že mám neodkladnou touhu se o to podělit se světem. A proto píšu tenhle článek.

Jak to funguje?
Účelem hry je správně do rytmu klikat na kolečka s čísly. (Ano zní to trapně, úchylně a divně, ale je to fakt zábava ^^) Jako nápověda slouží pomocný kruh, který se kolem toho našeho stahuje. Ve chvíli, kdy se dotkne jeho obrysu, je potřeba kliknout.

Další nástrahou, na kterou brzy narazíte, je tzv. slider. Jde o dva klasické klikací body, se kterými si už víte rady, ovšem spojené jakousi dráhou, která může mít často dost nevšední tvary. Vaším úkolem je kliknout včas na první bod, držet stisknuté pravé tlačítko a přejet rychlostí, jakou vám naznačuje míč, až na druhý konec. Pokud se na konci objeví reverzní šipka, tak prostě pokračujte v protisměru zase na začátek.

Můžeme přejít k poslednímu prvku, co se ve hře vyskytuje. Je jím spinner. Když se objeví spinner, musíte ho roztočit – to znamená, že stisknete pravé tlačítko začnete co nejrychleji točit myší. Minimálně dokud se sloupečky okolo spinneru nevyšplhají až nahoru. Čas máte, dokud se modré kolečko nezmenší na minimum. Po pár dnech tuto techniku jistě dotáhnete k dokonalosti a budete na spinneru sbírat spoustu bonusových bodů.

Kdybyste to náhodou z mého lamího popisu nepochopili, ve hře je integrovaný tutorial, kde si navíc můžete všechno vyzkoušet na vlastní packy ;o)

Kde k tomu přijít?
Teď, když jsme si řekli, jak to všechno funguje, určitě už umíráte touhou si hru okamžitě obstarat a rozjet. Není nic snazšího. Stačí zajít na oficiální stránky hry do sekce download a držet se návodu. Pak už je potřeba jen vytvořit si účet (nutné pro stahování písniček a online hraní), postahovat nějaké ty beatmapy do začátku. (Otevřete pomocí osu! nebo zkopírujte do adresáře Songs) a můžete to rozjet!

Moje doporučení
Osu! hraji sice jen pár dnů, ale už jsem si stihla najít své oblíbence, které teď budu vnucovat i vám. Berte to jako dobrý tip na nenáročné songy, co se hezky hrají ^^

• ORANGE RANGE – Ikenai Taiou - asi nejlepší volba pro začátek. Já ji stáhla protože ji mám ráda, ale pak jsem ji dodatečně našla i v doporučeních pro začátečníky. Nejjednodušší mapa je opravdu jednoduchá, rytmická a jednoduše se dobře hraje
• FLOW – Okuru Kotoba- tuhle písničku jsem neznala, ale naprosto jsem si ji zamilovala..možná taky proto, že se tak hezky hraje. Nechápu, proč má tak nízký rating.
• Buono! – Kokoro no Tamago – opening ze Shugo Chara, klika se tam na vajíčka a jsem v tom dobrá. A vám se to určitě taky zalíbí ;o)
• Portal – Still Alive – no dobrá, tahle úplně lehká není, ale je to Portal Song!!! ;o)

Osu má i spoustu dalších vychytávek jako jsou modifikátory, mutliplayer, šmírovací mód a další, ale o těch se blíže zmíním až někdy přístě. Většinu z nich ještě stejně ani nemám pořádně propátranou. Ale už jdu na to. A vy se můžete připojit!

Pak se ale nezapomeňte vrátit a podělit se o dojmy a zážitky. Ovšem ne, že za mnou budete běhat s tím, že jsem vám zničila život, jako někteří. Já jen navádím… ^vvvv^  Nicméně ráda si o osu! s vámi zapáleně popovídám. Doteď moc lidí nedokázalo docenit, že jsem 6. na světě v klikání na vajíčka ^.^‘ A před těmi, co to dokázali, smekám. Jste úžasní!

listopad 2008